Vanesa (25): Křik záhadné ženy mě zcela paralyzoval. Musíme z bytu pryč, než se semele něco horšího

Příčí se mi to říct takhle nahlas, ale myslím si, že jsem se setkala s duchem. Nevím, o koho šlo. Ani co po mě chtěl. Zcela jistě ale vím, že v našem bytě se už necítím v bezpečí. Musím kamarádku přesvědčit, abychom se odstěhovaly.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdena (60): Synové mi nevěřili, že v noci nezpívám já. Vypadá to, že máme v bytě ducha

Zůstala jsem na víkend sama v bytě

Společně s kamarádkou Mirkou (28) bydlíme v pronajatém bytě. Pokud dobře počítám, letos to budou tři roky, co zde žijeme. Majitel bytu je starší pán, kterého bych v klidu nazvala podivínem. Za tu dobu, co nám byt pronajímá, s námi prohodil sotva pět vět. Když přijde na kontrolu, mlčky prochází pokoji a přikyvuje.

S Mirkou se mu poté vždycky smějeme a myslíme si, že je tak trochu mešuge. Vzhledem k tomu, že je byt levný, pravidelné kontroly nám nevadí. Nikdy se tam nedělo nic, co by nabouralo můj pocit bezpečí. To až nedávno, když jsem zůstala sama. Mirka odjela na víkend ke svému příteli a já měla byt jen pro sebe.

Měla jsem v plánu, že se v sobotu vyspím a pak na celý den zmizím do víru města. Ráno jsem si uvařila čaj a chtěla se vydat ven. Když jsem se převlékala ve svém pokoji, zaslechla jsem z obýváku ženský křik. Byl v tak vysoké tónině, že se otřásaly skleničky na kuchyňské lince. Se strachem v zádech jsem se tam šla podívat.

Mohlo by Vás zajímat:

Izabela (27): Duch oběšené ženy mi v bytě přemisťuje věci, ale já se vyštvat nenechám

Bytem se rozléhal ženský křik

Když jsem vešla do obýváku, měla jsem pocit, jako kdybych vešla do nějaké vzduchové bubliny. Chytla mě svalová slabost, nohy mě nenesly. Skácela jsem se k zemi a byla nucena poslouchat ten šílený křik. Chtěla jsem zařvat dost, ale sotva jsem pootevřela ústa, nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Telefon byl příliš daleko na to, abych někomu zavolala.

Snažila jsem se odplazit pryč, ale čím víc jsem vnímala ten křik, tím slabší jsem byla. Stěží jsem se přetočila na záda. Zcela odevzdaná jsem se dívala do stropu. Mohla jsem pohybovat jen očima. Viděla jsem na roh kuchyně, kde jsem měla položený uvařený čaj. Z hrníčku se najednou začalo kouřit.

Ve stejnou chvíli kolem prošla rozcuchaná žena. Měla pusu dokořán a ječela. V ruce držela jakýsi nástroj, se kterým kolem sebe šermovala. Pak jsem omdlela. Probrala jsem se o několik hodin později. Jako první jsem spatřila hlavu majitele bytu. Stál nade mnou a v ruce měl kříž.

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (32): Máme v bytě ducha, ale odejít nechci. Snažím se s ním domluvit

Myslím, že máme v bytě ducha

„Už je dobře," pronesl poněkud chladně. „Co se stalo?" zeptala jsem se nejistě a snažila se vstát. „Už tady zase byla," pronesl záhadně a rozhlížel se po bytě. „Kdo tu byl? Co se tu sakra děje?" ptala jsem se zmateně. „Už je pryč, můžeš vstát," pobídl mě a moje otázky nevnímal. „Raději si sežeňte kříže," dodal a odešel. Když jsem chtěla vědět víc, dal si prst před ústa, abych se na nic neptala.

Sotva se Mirka vrátila, svůj zážitek jsem jí povyprávěla. Nevěřila mi. Smála se na celé kolo. Poradila mi, abych se přestala dívat na horory. Ona vůbec nechápe, co se stalo. Vlastně ani já to nechápu. Myslím si ale, že šlo o moje vůbec první setkání s duchem. Musíme z toho bytu pryč. Nechci tady Mirku nechat, ale pokud nepůjde, já teda mizím. Mám svůj život ráda.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (23): Na vlastní oči jsem viděl ducha mrtvého sedláka. Byl celý od krve a v ruce držel vidle

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.