Vendula si se sestrou Míšou, která žije v zahraničí, pravidelně volá. Je to zvyk trvající už dva roky. Když se Míša na 14 dní odmlčela, dostala o ni Vendy strach. Pak se sice ozvala, ale Vendule na ní něco nesedělo.
Uznávám, že mému příběhu se dá jen stěží uvěřit. Nezbývá mi tedy než doufat, že se mezi vámi najde někdo, kdo mě bude brát vážně. Možná právě vy jste zažili něco podobného a jen se o tom bojíte mluvit.
Se sestrou si pravidelně voláme přes webkameru
Mám mladší sestru Míšu, která žije ve Velké Británii. Poslední dva roky se nám kvůli pandemii koronaviru nepodařilo setkat, a tak abychom udržely alespoň nějaký kontakt, často si voláme přes videohovory.
Většinou tak činíme v pondělí, ve středu a v pátek. Dva roky to skvěle fungovalo. Ke konci roku se ale sestra odmlčela. Nereagovala na moje zprávy a hovory nepřijímala. Začala jsem se bát, co se děje.
Neozvala se déle než čtrnáct dní. Pak se sestra konečně zavolala. ,,Co s tebou je? Hrozně jsem se bála, že se ti něco stalo,“ spustila jsem, sotva hovor začal. Míša měla výraz, který jasně říkal, že je něco v nepořádku. Na oko ale předstírala, že je v pohodě.
U sestry v pokoji byla mlhavá postava
Nechtěla mluvit o tom, co se stalo, takže jsem to respektovala a zavedla téma hovoru jinam. Brzy jsem začala mít pocit, že Míša není doma sama. ,,Ty tam někoho máš?“ zeptala jsem se. ,,Já? Ne, jsem tu sama. Proč se ptáš?“ odvětila a já znejistěla. Kolem Míši se totiž v tu chvíli ploužila nějaká postava. ,,Já tam někoho vidím,“ poznamenala jsem.
,,Ta postava je průhledná a má tvář,“ pokračovala jsem a začala mít divný pocit. Míša se rozhlédla po pokoji, ale stále tvrdila, že nikoho nevidí. Pak na ni postava sáhla. Míša vyjekla bolestí. ,,Au, píchlo mě v rameni,“ omlouvala se a postava se jen uchechtla. ,,Míšo, někdo v tom pokoji prostě je. Není to ale člověk, vypadá to jako... vypadá to jako duch,“ pronesla jsem a obě jsme ztichly.
,,Mám o tebe strach,“ naléhala jsem. ,,Tak já ti to tedy řeknu, ale nesmíš se zlobit,“ začala Míša. ,,Minulý týden jsem se zúčastnila jedné seance, při které se vyvolávali duchové. Jenže ke konci se to nějak zvrtlo a zjevně s námi duch zůstal. Podle vůdce skupiny se chytl mě a já se ho teď nemůžu zbavit,“ vylezlo z ní a mě polilo horko.
Mám o sestru velký strach
,,Myslíš, že je nebezpečný? Musíte ho odvolat,“ naléhala jsem. ,,To jsem také chtěla, jenže já ty lidi, se kterými jsem obřad prováděla, nemohu sehnat. Ten duch, nebo co to je, mě pronásleduje všude. Vím o něm, ale dělám, že neexistuje, protože mám strach,“ vysvětlila mi Míša a vlily se jí slzy do očí. Pak nám začalo blbnout spojení.
Hovor se začal přerušovat, chvílemi mizel obraz, pak zase zvuk, až spojení vypadlo úplně. Od té chvíle se nám už nepodařilo se spojit. Voláme si tedy klasicky přes telefon a jen ve chvíli, kdy Míša není doma. Doufám, že se jí podaří ducha odvolat. Četla jsem, že ne vždycky je duch hodný, může i pěkně škodit, zvlášť, jestli ho vyvolávali jen pro zábavu.
Další příběhy ze života →
Hynek (27): Vyvolal jsem ducha zemřelého dědy. Dost mě znepokojilo, co mi řekl
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.