Dana jela s kamarádkou Vandou na statek její pratety. Ta už je velmi stará a Vanda si myslí, že věkem začíná bláznit. Tvrdí totiž, že se jí po domě toulá nějaký muž. Že je to skutečně tak, měla Dana šanci se přesvědčit na vlastní oči.
Když mi Vanda nabídla, abych s ní jela na statek její pratety, byla jsem ráda. Věděla jsem, že se jedná o romantické místo v přírodě, kde bude klid. Vanda za pratetou Bělou jezdila pravidelně každé léto. Běle táhne na devadesát, špatně chodí a je velmi osamělá.
Prateta mé kamarádky tvrdila, že na statku straší
Proto se mi ten nápad tak líbil. Potěšit staršího člověka trochou lidské přítomnosti. Vanda mi naznačovala, že má pocit, že Běla začíná na stará kolena bláznit. ,,Loni mi třeba tvrdila, že se jí po domě prochází nějaký muž. Což je blbost, bydlí sama. Tak ji prosím tě omluv, kdyby měla divné řeči, je prostě stará,“ prosila mě Vanda.
Nabídla mi menší pokoj v podkroví, který se mi zamlouval. Byl provoněný dřevem a krásně do něj svítilo slunce. ,,Buď tam opatrná, holčičko,“ mrkla na mě Běla u stolu. ,,Teto, nestraš ji. V tom patře se nic neděje, to je tvůj výmysl,“ pustila se do ní Vanda. Běla jen pokorně sklopila hlavu a zmlkla.
První noc jsem spala jako špalek. V domě panoval klid. Druhá noc už tak pohodová nebyla. V jednu chvíli mě vzbudilo šoupání nohou. Když jsem se do něj zaposlouchala, připomínalo to chůzi staré Běly. ,,Jak se dostala do poschodí, když sotva chodí?“ napadlo mě. Jistý strach jsem měla, ale nebránil mi v tom, abych se zvedla z postele a šla se podívat za dveře.
V noci se domem šoural starý muž
Pomaličku jsem je otevřela a vystrčila ven hlavu. Za roh akorát zacházela nějaká postava. ,,Bělo? To jste vy?“ špitla jsem. Ticho. Vylezla jsem z pokoje a vyrazila za postavou. ,,Bělo?“ šeptala jsem. Jenže to nebyla Běla. Přede mnou se šourala stará mužská postava. Byla shrbená a opírala se o hůl. ,,Kdo jste?“ vyjekla jsem.
Muž se na mě otočil a gestem ruky na mě udělal Pst! ,,Vando! Vando!“ řvala jsem na poplach, ,,někdo tu je!“ Běžela jsem k ní do pokoje. ,,Co tady řveš?“ sedla si rozespale. ,,Na chodbě je starý muž. Vylez, dělej,“ hnala jsem ji z postele. Doběhly jsme k místu, kde předtím muž stál, ale už tam nebyl. ,,Ty už taky blázníš, co? Jdu spát,“ zamumlala Vanda a odešla.
Já až do rána neusnula. Běla na mně poznala, že jsem něco viděla. ,,Máte pravdu, někdo vám chodí po domě,“ zašeptala jsem, aby to Vanda neslyšela. ,,Je to nějaký muž,“ pokračovala jsem. Běle se změnil výraz v podivné nadšení. ,,Vy víte, kdo to je?“ zajímalo mě. ,,Možná. Něco se říká, přijď odpoledne za mnou do pokoje, prozradím ti víc,“ zašeptala.
Starý muž kdysi v domě umlátil dvě děti
Odpoledne, když šla Vanda do města, jsem zaklepala Běle na dveře. ,,Posaď se, děvče,“ nabídla mi. ,,V tomto domě kdysi bydlela rodina se dvěma dětmi. Společně s nimi tu žil i nějaký děda. Strašně mu vadily ty děti. Spřádal plány, jak se jich zbavit,“ začala své vyprávění. ,,Pronásledoval je domem, aby je někam zavřel. Byl velmi zlý,“ pokračovala Běla.
,,Ony z něj měly srandu a pořád mu utíkaly. Jednou mu rozbily drahou vázu. To ho velmi rozčílilo. Neovládl se a obě děti holí umlátil,“ dodala a mně běhal mráz po zádech. ,,I když se tomu těžko věří, od té doby tady ten muž straší. Chodí a hledá ty děti,“ ukončila svoje vyprávění. Běla má můj obdiv, že v tom domě bydlí. Já bych to ze samého strachu nezvládla.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.