Vendula (39): Roky jsem tvrdila, že nechci děti. Byla to chyba, teď bych hrozně moc chtěla alespoň jedno

Dlouhodobě jsem patřila do skupiny žen, které netoužily po dětech. Zkrátka jsem v tom neviděla svůj smysl života. Zásadní zlom v mém přesvědčení přišel nedávno. Stačila k tomu taková blbost. Jela jsem vyzvednout kamarádce dceru ze školky a v ten den se ve mně něco zlomilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Václava (34): Přes chůvičku jsem slyšela, jak sestra mluví s mým synem. Pořádně mě to vyděsilo

Nikdy jsem netoužila po dětech

Už v deváté třídě jsem tvrdila, že já nikdy nebudu mít děti. Když se učitelka ptala proč, řekla jsem, že prostě nechci. „Já totiž odletím do Ameriky a budu filmová hvězda,“ odvětila jsem tehdy nafoukaně. Byl to bláhový sen a k jeho realizaci samozřejmě nedošlo. Sice jsem vycestovala, ale ne do Ameriky. Jen do Anglie. Tam jsem myla toalety v restauracích.

Žádná filmová star ze mě není. Nicméně v Anglii jsem se toho hodně naučila. Postupně jsem se vypracovala na skvělou pozici. Svého rozhodnutí žít tam vůbec nelituji. Do Čech jsem se vrátila před pěti lety. Rodiče mě uvítali s otevřenou náručí. Snažili se mě podpořit, abych se tady chytla.

Máma mi malovala budoucnost. „Musíš si hned najít práci, chlapa a mít děti. Ještě máš trochu času,“ vykládala mi. „Mami, vždyť víš, jak to mám. Já děti nechci," připomněla jsem jí své stanovisko. „Jak myslíš, ale abys jednou nelitovala," posmutněla. Já se snažila chápat, že ji to mrzí, ale po ní jsem také chtěla pochopení. Prostě děti nechci a basta!

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (30): Mateřství mě ubíjí, jsem totálně na dně. Asi jsem nikdy neměla mít dítě

Pak přišlo prozření

Sotva jsem našla dobrou práci a oživila staré kontakty s přáteli, roztrhl se pytel s otázkami. „A ty nikoho nemáš? A co děti? Už máš čas, ne?" předháněly se kamarádky v otázkách. „Holky, pořád platí to samé. Já děti nechci," ohradila jsem se velmi důrazně. Všechny si odfrkly, ale pro klid nás všech odvedly téma jinam.

A pak to přišlo jako blesk z čistého nebe. Jednou mi volala kamarádka Pavla. Byla v úzkých a nemohla vyzvednout dceru ze školky. Požádala o to mě. Nechtěla jsem ji nechat ve štychu, a tak jsem pro malou Máju zajela. Cestou jsem se u Pavly stavila pro autosedačku a nechala si vysvětlit, kam mám jet a co vlastně říct.

Když mi Mája sedla do auta, hned spustila: „Jak ses měla v práci, teto? Co je nového? Nezlobil tě někdo?" A takto jela v kuse. Na všechny její roztomilé otázky jsem odpověděla, ale ona se nezastavila. „To my jsme dneska malovali celou svoji rodinu. Já mám všude srdíčka. Mám je všechny moc ráda. Bráchu taky, i když mě občas štve," brebentila dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Olda (39): Jsem si jistý, že nikdy nechci mít děti. Přišel jsem na způsob, jak toho dosáhnout

Udělám cokoliv, abych měla dítě

Když jsem ji vyhazovala doma, ještě se ke mně otočila. „Teto, mám tě moc ráda. Myslím, že bys byla skvělá maminka," špitla a mrkla na mě. Bylo to tak bezprostřední, až mě to dohnalo k slzám. Byla jsem naměkko z toho, jak moc se o mě zajímala. I z toho, že mi dala najevo lásku. Sotva jsem dojela do svého prázdného bytu, padl na mě smutek.

Proč já ty děti vlastně nechci? A v hlavě mi zavládlo ticho. Já to nevím. S Májou jsem začala trávit víc času. Došlo mi, že jsem se celý život mýlila. Teď urputně hledám muže, který by se mnou založil rodinu. Udělám pro to cokoliv. Já ty děti chci a moc! Nevím, co jsem si celé ty roky nalhávala. Jak řekla Mája, určitě bych byla skvělá maminka. Tak snad to stihnu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (37): Na vytoužené dítě jsem čekala šest let. Jenže můj syn je postižený a zůstala jsem na něj sama

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.