Věru zamrzelo, když jí jednou před sobotním obědem manžel oznámil, že zajde pro gyros. Říkala si ale, že pro jednou to nechá být. Jenže manžel začal na gyros chodit pravidelně každý víkend. Když ho jednou chtěla překvapit, tak tam zašla a došlo jí, co ho tam tak láká.
Můj manžel Zbyšek byl vždycky takový rozumný, byl na něj spoleh a nikdy jsem se nemusela bát, že by se zapletl s cizí ženou. Žil pro nás a naše dvě děti. Každý víkend vařím rodinný oběd, nebylo tomu jinak ani nedávno v sobotu, jenže Zbyšek mi oznámil, že by měl chuť na gyros a sjede ho koupit. Říkala jsem mu, že už mám dávno maso v troubě, ale namítl, že si ho můžeme dát později, protože on na to myslí už od rána. Tak jsem souhlasila a čekala, až přijede.
V neděli mi oznámil, že musí ještě do firmy, tak s ním na oběd nemám počítat. Když jsem se večer ptala, co měl k jídlu, odpověděl, že zase gyros. „Nevěděla jsem, že ho máš tak rád,“ divila jsem se.
Vyžadoval to pravidelně
O víkendu se scénář opakoval, Zbyšek opět navrhl, že by sjel pro gyros. V závěsu hned dodal, že by to takto mohlo být každou sobotu, aspoň nemusím vařit. Namítla jsem, že mileráda uvařím a nebudeme utrácet zbytečně peníze, ale on podotkl, že by zkrátka rád nějakou změnu.
Když byl nemocný a ležel v posteli s horečkou, starala jsem se o něj. Teplé čaje, polévky, léky. O víkendu jsem mu ale chtěla udělat radost, tak mě napadlo, že ho překvapím a pro ten jeho oblíbený gyros zajedu. Když jsem vešla dovnitř, přivítala mě mladá holčina, oblečená jen v poloprůsvitném tílku, s velkým poprsím a rudě namalovanými rty. Slušně jsem ji pozdravila a objednala jídlo. Pak jsem se s ní dala do řeči: „Teda, divím, že tu v tom horku vydržíte,“ pousmála jsem se. „A co mám dělat. Naštěstí tu bývám jen o víkendech,“ uchechtla se a v tom mi to došlo. „Vy tu jste každý víkend?“ a ona řekla, že ano.
Nechodí tam kvůli jídlu
Donesla jsem Zbyškovi gyros až pod nos a on nevěřícně koukal. Druhý den se mu udělalo lépe a oznámil mi, že si skočí dodělat práci, která se mu nahromadila. Schválně jsem čekala, než odjede, a pak jela také, věděla jsem přesně, kde ho mám hledat. Zbyšek šel opět na gyros, ale víc než z gyrosu mu tekly sliny z dotyčné slečny. Přišla jsem ve chvíli, kdy se opíral o pult a o něčem s ní diskutoval. Jak mě viděl, příšerně se vyděsil a koktal, co tam dělám. „Říkala jsem si, že se s tebou najím, neva? Dobrý den…“ pozdravila jsem slečnu. Ta se ochotně ptala, co si dám, a pak řekla: „Nebo si dáte to, co Zbýša?“ Bylo to tak trapné. „Tak Zbýša?!“ vyjela jsem nahlas. Otočila jsem a šla jsem do auta. Zbyšek za mnou nešel.
Doma jsem mu říkala, že je evidentní, proč tak pravidelně chodí pro ten svůj slavný gyros a vůbec se mi to nelíbí. Samozřejmě, že jsem ta hloupá já, protože žárlím na nějakou mladou prsatici. Sobotní obědy jsou ale opět v mé režii, bohužel s nedělemi nic neudělám.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.