Tereza (35): Měli jsme krizi a já zjistila, že jsem těhotná. Šla jsem na potrat a manžel na to přišel

Když jsem si brala Luďka, byla jsem přesvědčena, že spolu budeme celý život. Až po svatbě přišly první velké neshody a já se snažila vždycky najít kompromis. Pak se nám narodila dcera Laura (5) a zažívali jsme opět pocity štěstí. Ty nám vydržely chvíli, protože roztomilá holčička se měnila v ďáblíka a na náš vztah to mělo negativní dopad. Tím spíš, že Luděk její chování dával za vinu mně.

Když se Laura zklidnila, byli jsme opět v pohodě. Po druhém roce ale přišlo období vzdoru a doma bylo peklo. Pak Luděk naznačil, že bychom měli mít další dítě. To mi přišlo jako šílený nápad, bohatě mi stačilo, jak s námi zamávala dcera, natož celý kolotoč podstupovat znovu. Luďkovi jsem ale sdělila, že tomu necháme volný průběh a raději jsem se s ním milovala ve dnech, kdy jsem neovulovala. Po pár měsících nezdaru jsem řekla, že se vrátím do práce, a on se tvářil, jako kdyby mu ulítly včely.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (30): Jsem zoufalá. Mám jen o deset let staršího přítele a on se chová jako dědek

Chtěla jsem jít do práce

Jak jsem začala chodit do práce, začalo se to mezi námi opět přiostřovat. Luděk žárlil na kolegy, říkal, že se nikdo nestará o domácnost, i když to nebyla pravda. Nakonec přišel s tím, že najme pomocnici, aby dělala to, co já nezvládám. „Nějaká studentka by si jistě ráda přivydělala,“ provokoval mě a já poprvé vykřikla slovo rozvod. Luděk na to reagoval vlažným „pro mě, za mě“ a já si to nechávala projít hlavou. Pořád jsem si říkala, že každý vztah je těžký a řešit problémy útěkem se nemá, ale soužití s ním už mi nepřinášelo radost.

Po jedné obzvlášť peprné hádce jsem se sesypala a brečela jsem, že už nemůžu. Luděk toho měl asi také dost a usmířili jsme se v posteli. Bylo to jiné než dřív, měla jsem pocit, jako bychom se milovali naposledy. Za pár dní jsme na sebe opět řvali a já už s ním přestala komunikovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucka (28): Přítel mi chtěl koupit dárek do pětistovky. Padesát korun jsem musela dát ze svého

Musela jsem

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zhroutil se mi svět. Neprožívala jsem radost, jen jsem ustavičně brečela a přemýšlela, co budu dělat. Nenapadlo mě nic jiného než jít na potrat. Na přerušení jsem měla jít v pátek, vzala jsem si volno a o víkendu jsem plánovala odpočívat. Kamarádka mě tam odvezla a počkala na mě. Zákrok trval asi patnáct minut, jen jsem po něm musela hodinu ležet. Čekala jsem to horší, bolel mě akorát podbřišek a byla jsem unavená. Luďkovi jsem doma řekla, že na mě asi něco leze a šla jsem spát.

Jenže pak jsem měla bolesti, horečka se vyšplhala až ke čtyřicítce a Luděk začala panikařit a odvezl mě do nemocnice. Doktorovi jsem musela přiznat, že jsem byla na potratu, a Luděk vytřeštěně koukal. Byla to infekce, v děloze mi zůstaly zbytky embrya. Jak jsem se vrátila domů, Luděk nepříčetně řval a já ho docela chápala. Neměla jsem energii mu cokoliv vysvětlovat, druhé děťátko by nás určitě nestmelilo. Teď jsme ve fázi rozvodu.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (26): Z prvního rande jsem musel utéct. Děti, svatba a fotka pro maminku byly moc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.