Veronika žije sama ve svém pěkném bytě. Její soused, který bydlí o patro výš, je slušně vypadající člověk, jenže Veronika pojala podezření, že věci, které se jí na zahrádce dějí, pochází od něho a rozhodla se, že ho bude pozorovat.
Když jsem v práci nahlas pronesla, že si sháním byt, přihnala se ke mně kolegyně, že zrovna jeden bude pronajímat. Byla to náhoda, protože mi končila smlouva za dva měsíce a její nájemník za dva měsíce odcházel. Byl to krásně zrekonstruovaný byt v přízemí, který měl vybavenou kuchyň, vanu a hlavně předzahrádku, kde jsem si hned představovala, že budu pěstovat bylinky a budu se tam v létě slunit. Na místě jsme se domluvily, že to beru.
Jednoho dne jsem na chodbě narazila na souseda s pejskem, který se se mnou dal do řeči. Byl to místní veterinář Luděk. Večer na mě ťukal a přinesl mi lahev vína. S díky jsem ji přijala a pozvala ho dál. Působil slušně, nic si nedovoloval, ale když odcházel, tak se zeptal, jestli bych s ním někdy nezašla na skleničku. Ačkoliv byl pohledný, na mě už byl trochu starý, bylo mu asi čtyřicet, tak jsem mu nabídla přátelství.
První nepříjemnost
Když jsem šla jednou večer sebrat prádlo ze sušáku, co jsem měla na zahradě, všimla jsem si, že je mokré a zapáchá močí. Nechápala jsem, jak je to možné, když v tom na mě najednou o patro výš, z bytu vedle, mával Luděk. Ptala jsem se, jestli se mu něco nevylilo z balkónu, ale tvrdil, že zrovna přišel a o ničem neví.
Jednoho dne po Novém roce jsem si šla na zahrádku zakouřit a pokochat se, jak je zasněžená, když mě do očí praštil obří vánoční strom, který ke mně kdosi hodil. Čekala jsem, kdy někdo zazvoní a omluví se, ale nic. Druhý den, když jsem ho chtěla vyhodit, jsem měla na zahrádce psí exkrementy a vyčůrané stopy ve sněhu. To už jsem tušila, odkud vítr vane, okamžitě jsem šla za Luďkem, ale nebyl doma. Schválně jsem koukala, kdy uvidím, jak jde domů, a jakmile přijel, zhasla jsem, oblékla se a schovala se do rohu zahrádky, kde jsem měla túji. Dala jsem před sebe ještě věci, abych byla zamaskovaná a čekala jsem. Bylo dobré, že tma byla už brzo.
Přistihla jsem ho
Mrzla jsem tam půl hodiny, když Luděk vyšel na balkón, rozhlížel se, jestli ho někdo vidí, a najednou si rozepnul poklopec a začal čůrat na moji zahrádku. Šokovalo mě to. Myslela jsem si, že to celou dobu dělá on, ale jak jsem ho viděla naživo, nebyla jsem schopna vylézt. Druhý den jsem byla rozhodnutá, že ho dopadnu a udělám to úplně stejně.
Opět jsem se schovala, ale měla jsem připravenou svítilnu a telefon, abych ho natočila. Tentokrát stačilo jen deset minut, kdy opět vlezl na balkon a pustil se do díla. V mžiku jsem vylezla k úkrytu, svítila jsem na něj a natáčela ho. Křičela jsem: „Luďku, co si to dovoluješ!“ a on se strašně lekl a utekl dovnitř. Smála jsem se, až jsem se za břicho popadala, konečně jsem ho chytila. Ráno jsem se cestou do práce zastavila u něj v ordinaci a strčila mu před sestrou do ruky papír, aby mi podepsal, že už nebude dělat takové příšerné věci, jinak ukážu tu nahrávku policii. Luděk byl tak nervózní, že mi to hned podepsal, aby sestra nic neviděla, a od té doby mám klid.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.