Veronika (26): Přítel mě požádal o ruku, má ale jednu podmínku. Váhám, zdali mu na ni přistoupím

S Mirkem jsme spolu začali chodit asi před dvěma lety. Poznala jsem ho přes svoji kamarádku. Zdálo se, že je to muž, na kterého jsem si měla počkat. Jakmile přišla nabídka z jeho strany, abychom spolu bydleli, neváhala jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (27): Přítel přišel na to, že mu při milování lžu. Nyní si přijde zcela nemožný

Moje malé tajemství

Dokud jsme spolu jen randili, na některé věci se nepřišlo. Třeba na to, že neumím vařit. Nikdy mi to nešlo a tím pádem mě to ani nebavilo. V práci jsem chodila na obědy do kantýny a jinak jsem se vždy něčím odbyla. Mirek o tom do chvíle společného bydlení nevěděl. Dalo se čekat, že to praskne.

Jakmile jsme spolu začali bydlet, Mirek se začal pídit po tom, proč nevařím. Snažila jsem se to krýt. Chodili jsme na jídlo do restaurace nebo jsme si něco objednali domů. Jednou se mě narovinu zeptal, proč doma nevařím. Já to řekla tak, jak to je. Neumím vařit, nebaví mě to.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (28): Když se s přítelem pohádáme, zablokuje si moje číslo. Beru to jako velkou neúctu

Výročí našeho vztahu

Jeho reakce byla jiná, než jsem čekala. Začal doma vařit on. Já si najednou nosila krabičky s jídlem i do práce. V duchu jsem byla šťastná za to, jak lehce mi to prošlo. Co si budeme povídat, není to zcela normální, že žena doma nevaří a její roli naplno zastane muž. Na druhou stranu, žijeme v době, kdy je možné všechno.

Čas ubíhal a náš vztah oslavil tři roky. Zrovna v tom čase jsme jeli na velikou rodinnou oslavu. Byli tam pozváni i moji rodiče, protože mezi rodinami panovalo přátelství. Až na jednoho bratrance tam byli skoro všichni. To znamená něco kolem dvaceti lidí. Slavily se narozeniny jeho dědy, kterému bylo osmdesát pět.

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (39): Jsem deset let zasnoubená, na svatbu to ale stále nevypadá. Dočkám se někdy?

Podivná žádost o ruku

Mirek se rozhodl, že právě v tento den, kdy máme kolem sebe svoje milované, mě požádá o ruku. Ve vhodnou chvíli přede mnou poklekl a vyslovil se: ,,Moje milovaná Verčo, přál bych si, aby ses stala mojí ženou. Vezmeš si mě?“ Vyjekla jsem štěstím a zakřičela: ,,Ano.“ Jenže on Mirek ještě neskončil, ve svém vyznání pokračoval.

,,Chci si tě vzít, ale má to jednu podmínku. Musíš se naučit vařit. Moje matka ti celého půl roku bude pomáhat, aby ses to naučila.“ Moje prvotní radost a nadšení bylo pryč. Honilo se mi hlavou, že pokud mu nevyhovím, tak si mě jako nevezme? Kvůli jídlu?

Nešlo si nevšimnout, že se mi většina příbuzných posmívá. On to totiž nevěděl nikdo, že neumím vařit. Jen Mirek, který doteď mlčel, a jeho matka. Myslím, že je to stejně její nápad, protože než jsme spolu bydleli, ona mu stále vyvařovala. Za čtrnáct dní v sobotu mi má začít ,,kurz vaření s tchyní“ a já jsem na vážkách, jestli na to má Mirek vůbec právo. Nikdy jsem se necítila tak poníženě jako teď.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřich (61): Přítel mé dcery si ji nezaslouží, je líný a sobecký. Nemám ho rád

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.