Udržovat vztah na dálku není pro každého. Verča s Markem to vydrželi pět let. Před časem se ale nechala zlomit, všeho se vzdala a přestěhovala se z Prahy do Ostravy. Těšila se na nový začátek, ale idyla neměla dlouhého trvání. Marek po čase přišel s tím, že vztah na dálku mu vyhovoval víc.
Když jsem se rozhodla, že kvůli Markovi (29) opustím práci a své přátele, věřila jsem, že dělám dobře. Přestěhovala jsem se z Prahy do Ostravy, abychom byli spolu. On si po půl roce uvědomil, že společné bydlení mu nevyhovuje a vyhodil mě.
Pět let jsme udržovali vztah na dálku
Je až neuvěřitelné, že jsme dlouhých pět let udržovali s Markem vztah na dálku. Viděli jsme se vždy jen o víkendech. Dělila nás totiž vzdálenost. Marek žije v Ostravě a já v Praze. Dojíždět denně byl holý nesmysl. Takže jsme se po víkendech střídali. Někdy se mi podařilo odjet už v pátek dopoledne a urvat tak pro nás více času.
Víkendy jsme se snažili maximálně využít. Hodně jsme chodili za kulturou, nebo naopak byli doma a intenzivně se věnovali sobě. V létě jsme si brali 14 dní dovolené a vyráželi k moři. První tři roky jsme málokdy mluvili o tom, jak to vlastně s námi bude dál.
Marek mi vždy dával najevo, že své rodné město neopustí. Já jsem to svého času měla stejně. V Praze mám rodinu, přátele a skvělou práci. Představa, že se všeho vzdám a půjdu do Ostravy, mě děsila. Ani jeden z nás nechtěl ustoupit, a tak jsme pět let udržovali vztah na dálku. Jestli to bylo náročné? Ano a velmi. Jak psychicky, tak finančně.
Všeho jsem se vzdala a šla do Ostravy
V polovině minulého roku mě ale Mára začal zpracovávat. Velmi často mluvil o tom, že se u nich ve městě objevila nová firma, která nabírá ve velkém. „Nechtěla bys to zkusit? Mohl bych se za tebe přimluvit," lámal mě. Nějaký čas jsem odolávala a byla přesvědčená o tom, že neustoupím. Ve své práci jsem měla šanci na povýšení, na které jsem velmi dlouho čekala.
Marek ale jednoho dne přišel s konkrétní nabídkou práce. K tomu udělal psí oči a vyslovil nahlas svoje city. A to mě totálně dostalo. Došlo mi, že mě ten člověk vážně miluje a chce se mnou žít. Když mi nabídl společné bydlení, bezmyšlenkovitě jsem kývla. V práci jsem dala výpověď a zahájila veliké stěhování.
Ani na chvíli jsem nepochybovala o svém rozhodnutí. Stále jsem se utěšovala tím, že každá změna přináší strach a obavy. Marek svůj byt stihl i vymalovat a připravit mi skříně. Jakmile jsem byla vyvázaná z pracovního poměru, odjela jsem do Ostravy. Marek mě vzal mezi svoji rodinu a přátele. Věřila jsem, vážně jsem věřila, že mě čeká nový začátek.
Po půl roce mě vyhodil
Naše štěstí trvalo sotva půl roku. Už po třech měsících nám to doma skřípalo. Marek byl pořád někde pryč. Buď s klukama na pivu, nebo v práci. Seděla jsem pořád sama doma. Když už jsme se viděli, jen jsme se hádali. Jemu se nelíbilo, jakým stylem vedu domácnost. Prý jsem málo vařila a špatně uklízela. Začala jsem se tam cítit nešťastná. V práci mě to nebavilo, všichni si za mými zády šuškali o té nafoukané holce z Prahy.
Zatnula jsem zuby a kvůli Markovi to chtěla zvládnout. Nakonec to byl právě on, kdo mi vrazil kudlu do zad. Jednoho dne přišel s tím, že mu to takhle nevyhovuje. „Rád bych zase bydlel sám. Myslím si, že vztah na dálku nám šlapal líp," řekl a to znamenalo, abych se sbalila a vypadla. To jsem také udělala. Toho debila už nechci nikdy v životě vidět. Vzdala jsem se všeho pro nic. Návrat do Prahy byl složitý, musím se pokusit navázat tam, kde jsem to před časem utnula. Jak se ale říká, špatná zkušenost je také zkušenost.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.