Panu Bořkovi se manželství rozpadlo z čista jasna. Jednoho dne to vypadalo, že je vše tak, jak má být, druhý den bylo doposud šťastné manželství v troskách. Co se mohlo stát, že pan Bořek reagoval tak nekompromisně?
Adélu (60) jsem si bral před patnácti lety. Byl to moje druhá manželka, oba jsme měli děti z předešlých manželství. Já jsem měl dva syny, ona zase dceru a syna. Se svými bývalými partnery a našimi dětmi jsme vycházeli skvěle. Byli jsme opravdu šťastní.
Stereotyp v manželství
Poněvadž jsme spolu žili opravdu dlouho, začal být v našem vztahu patrný stereotyp. Ale kdo by se divil, ani jeden z nás už nebyl nejmladší a já mám opravdu moc rád svoje pohodlí.
Častokrát se stávalo, že mi Adéla říkala: „A nechtěl by ses třeba jet někam podívat? Na internetu jsem viděla fakt krásný hrad, co kdybychom tam o víkendu zajeli na výlet?” Já jsem ji ale často odbýval, že jsem po práci unavený a že potřebuji svůj klid. A tak jsme zůstávali doma. Myslím si, že to Adéle přestalo vyhovovat. Začala se se mnou nudit a hledala si zábavu jinde. Od šedesátileté ženy bych to opravdu nečekal.
Podvádí mě
A tak jsem se jednoho dne dozvěděl, kde si tu zábavu našla. Pravdu mi odhalil jeden můj kolega z práce, prý ji viděl vcházet do nějakého domu. „To víš Bořku, chovala se dost podezřele, pořád se ohlížela, tak jsem se rozhodl ti to říct,” informoval mě. Ze začátku jsem mu moc nevěřil, ale pořád jsem si říkal, třeba je na tom trocha pravdy a rozhodl jsem se to vyšetřit sám.
Nakonec se mi potvrdilo to, co mi už říkal kolega. Adéla někoho má. Když jsem ji sledoval, viděl jsem ji ve společnosti nějakého muže. Drželi se za ruce, na lavičce se objímali. Bylo to, jak pozorovat nějaké puberťáky, ne šedesátileté skoro důchodce.
Vyhodil jsem ji na ulici
Jen co jsem ten den přišel domů, začal jsem Adéle balit kufry. Nenechám ze sebe dělat žádného idiota. Sbalil jsem ji celý šatník a věci rovnou nanosil ven. Nechtěl jsem s ní ve společné domácnosti strávit už ani minutu. Po třech hodinách přišla domů i Adéla, tam na ni čekalo nemilé překvapení.
„Můžeš mi, prosím, vysvětlit, co dělají moje kufry venku? Co ti zase přelítlo přes nos,” začala být vzteklá. „Když se za mými zády taháš s kdejakým debilem, nemáš se čemu divit,” řekl jsem jí s úplně klidným hlasem a ihned ji vyhodil z domu na ulici. „Ať si dělá, co chce, mě už to nezajímá,” honilo se mi hlavou. Od této události uplynuly tři týdny a já na nic z toho názor nezměnil. Adélu už nikdy v životě nechci vidět, maximálně při podpisu žádosti o rozvod.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.