Veronika má doma o třicet let staršího muže. Jejich velký věkový rozdíl byl zatím spíše ku prospěchu vztahu. Bohuš je ale stará škola, která některé věci prostě neuznává. Spadají do toho i převzaté svátky.
Můj manžel Bohuš je o třicet let starší než já. Celkem dlouho jsme v našem vztahu žádné trhliny neměli. Na většině věcí jsme se shodli. Ať už šlo o politiku, či výchovu dětí, byli jsme zajedno. Teď ale mi ztropil scénu jako hrom kvůli Halloweenu.
Manžel je velmi konzervativní člověk
Máme spolu dvě děti, desetiletého Ondru a osmiletého Vaška. První syn se narodil už po dvou letech našeho vztahu. Vzhledem k věku mého manžela jsme nechtěli založení rodiny příliš odkládat. Každý z nás do vztahu přinesl kousek sebe. Já svěží nadhled, Bohuš zase konzervativní postoje. Kupodivu to do sebe skvěle zapadlo.
Já ho učila novodobým trendům a on mi říkal, jak to tehdy všechno bylo. Vzájemně jsme se obohacovali, což našemu vztahu prospívalo. Občas jsme se neshodli na výchově, ale nešlo o zásadní věci. Já v jeho očích byla příliš benevolentní a on v mých zase moc přísný. Vždycky jsme se ale snažili najít nějaký kompromis.
Bohuš doma vládne pevnou rukou. Když se má něco rozhodnout, on má poslední slovo. Nikdy mi to nevadilo. Je to chlap a vždycky se choval jako hlava rodiny. Jen byly věci, které přes něj neprošly. Zejména převzaté svátky. Tím mám na mysli například Valentýna. Když jsem mu jeden rok koupila bonboniéru ve tvaru srdce, letěla do koše.
Neuznává převzaté svátky
,,Náš svátek to není. My máme 1. Máj. Tak na mě nechoď s nějakým Valentýnem,“ utrhl se na mě a já věděla, že si dám další rok pohov. Musela jsem předstírat, že mi nevadí, když mi na tento svátek nekoupí kytku nebo mě nikam nepozve. On ho zkrátka neuznával a přes to nejel vlak. Nejsem malá, takže jsem se s tím poprala celkem bez problémů.
Když přišel 1. Máj, to se mohl přetrhnout, abychom našli rozkvetlý strom. I když mám pocit, že tento svátek dnes uznává už málokdo. Letos ale nastal obrovský problém. Kluci projevili nebývalý zájem o to vydlabat si na Halloween dýni, a poté ji dát se svíčkami před dům. Automaticky jsem jejich přání chtěla splnit.
Koupila jsem dvě dýně a společně jsme je vydlabali. Když přišel Bohuš domů a viděl to, zhrozil se. ,,Doufám, že nemáte v plánu to, co si myslím, že máte,“ změřil si mě přísným pohledem. ,,Dáme do nich zapálené svíčky a půjdou před dům,“ jásal Ondra. ,,To byl určitě tvůj nápad,“ osopil se na mě.
Naštval ho obyčejný Halloween
,,Kluci si to přáli. Máš s tím nějaký problém?“ šla jsem do boje. ,,Jistě, že mám! Jsem vzdělaný člověk a tohle doma nestrpím. Ty to víš, tak proč to děláš?“ sjel mě pohrdavým pohledem. ,,O nic nejde. Jsou to jen dýně. Bude Halloween, tak se uklidni,“ nenechala jsem se a oba synové zbystřili. ,,Jo, tati, jsou to jen dýně,“ pronesli a dál vesele dlabali.
Bohuš se mohl zbláznit, když jsme dýně dali před dům. ,,Ty mě chceš vážně dostat do hrobu? To je svátek převzatý z Ameriky. U nás jsou dušičky,“ vztekal se. Musela jsem skrývat, jak mi pobavením cukají koutky. Bohuš pořád stál u okna a pozoroval, jestli tu dýni nikdo vidí. On se za to vážně styděl! Myslím si, že už pomalu začíná senilnět, protože jinak si to nedokážu vysvětlit. Nebo je vážně něco špatného na převzatých svátcích?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.