Viktor (27): Přítelkyně je moc hodná a udělá pro mě všechno. Leze mi to krkem

Lenka (24) byla už na první pohled hotové sluníčko. Její úsměv dokázal odzbrojit i toho největšího tvrďáka. Zamiloval jsem se snad z minuty na minutu.

Mohlo by Vás zajímat:

Dan (25): Přítelkyně se chce jen mazlit, nic víc. Chtěl jsem být hodný, ale už mě to otravuje

Usměvavá recepční

Seznámili jsme se v jednom hotelu, kde Lenka pracovala jako recepční. Její pozitivita mě zcela dostala. Těžko se to popisuje takto slovy, to si musí člověk zažít. Pokusím se vám její povahu přiblížit. Když mi dávala do ruky klíče od pokoje, cítil jsem z jejího úsměvu vyloženě lidskou dobrotu a srdečnost.

Když mi popřála hezký den, věřil jsem jí, že to myslí vážně a nejde jen o slušnost. Když jsem šel kolem recepce, zvedla hlavu a usmála se. Cítil jsem, že uvnitř taju jako zmrzlina. Ona ale byla milá i na ostatní kolem sebe. Měl jsem skoro pocit, že má nad hlavou svatozář. Rozhodl jsem se, že ji zkusím pozvat na rande.

S úsměvem moje pozvání přijala. Byl to krásný večer. Bál jsem se, že nebude taková jako v recepci. Byla ale ještě lepší. Když mluvila, měl jsem pocit, že naproti mně sedí víla. Když o někom něco vyprávěla, nepoužila jediný vulgarismus, i když bylo patrné, že to nebyl zrovna dobrý člověk.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniel (24): Přítelkyně se na Nový rok zvážila. Dokud nemá sto kilo, hubnout prý nezačne

Láska na první pohled

Na hotelový pokoj jsem odcházel jako puberťák s úsměvem od ucha k uchu. Další pozvání přišlo z její strany. Nezáleželo na tom, kdy spolu jdeme nebo kam. Vždycky byla pozitivní a usměvavá. Když jsme šli do kina a jeden pár nás ve frontě předběhl, už jsem to chtěl řešit. Lenka se ale usmála a řekla: „O nic nejde, nikam nespěcháme, nech je být.“

Měl jsem se od ní co učit. Nejenom že byla pořád usměvavá a dobře naladěná, ale ona ani nebyla vůbec konfliktní. Jednou se nám stalo, že nám špatně zarezervovali stůl v restauraci. Já jsem chtěl udělat humbuk, ale Lenka to s úsměvem přešla. Na studené jídlo také nic neřekla. Opět ho s úsměvem na tváři snědla.

Byl jsem z toho trochu v rozpacích. Začínal jsem přemýšlet nad tím, jestli je to takhle správně. Zatímco já jsem se chtěl hádat, ona vše zametala pod stůl. Časem jsme u sebe začali přespávat. Její byt byl poněkud zvláštní. Všude samé barevné a pozitivně laděné obrazy. Kytičky a různá vonítka. Jako chlap jsem se v jejím bytě teda necítil.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamil (26): Přítelkyně je posedlá cvičením. Leze mi s tím na nervy, protože mě do toho nutí

Všeho moc škodí

Zhruba po půl roce nás čekal první konflikt. Vyprala mi bílou košili s červenou ponožkou. Byla to velmi drahá košile. Stal se z ní kus růžového hadru, který jsem už nemohl nosit. Svoji zlost jsem jí dal patřičně najevo. „Můžeš mi říct, proč sis nedala pozor? Teď ji můžu hodit do koše.“ Lenka se omluvila, ale mně to nestačilo.

Byl ve mně zjevně nahromaděný vztek z toho, že se nehádáme. Mně to prostě nevyhovovalo. Z obarvené košile jsem udělal světový problém. Nebylo to sice v plánu, ale rozplakal jsem ji. Hádku jsem vyhrotil do extrému, abych věděl, co v ní je. Zdali se dokáže pohádat a ubránit se. Bohužel, nemá to v sobě.

Nejde o to, že bych se nutně potřeboval hádat. Ale náš vztah nemá tu patřičnou jiskru. Lenka je na mě zkrátka zbytečně moc hodný člověk. A co mi vadí asi nejvíc, je ta její pozitivita. Co je sakra dobrého na tom, že týden v kuse prší?

Mohlo by Vás zajímat:

Miloš (26): Moje nová přítelkyně je velmi upovídaná, mluví pořád. Začínám z toho být na nervy

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.