Děti si dokážou rychle vybrat své oblíbence. Ty Vlaďčiny tíhnou k rodičům jejího manžela a Vlaďku to mrzí, protože na babičku a dědu z její strany si skoro nevzpomenou.
S Milanem (38) máme dvě děti, dceru Janu (9) a syna Petra (10). Vždy jsem si přála mít rodinu, a tak jsem z jejich narození měla ohromnou radost, byť věkový rozdíl mezi nimi byl minimální.
Moji rodiče mi vždy pomohli
Podobně se k tomu stavěl i manžel. Hodně mi pomáhal v domácnosti. Obzvlášť, když byly obě děti ještě malé. Ale nemusela jsem se spoléhat jen na Milanovu pomoc. Byla tu pro mě vždy i má rodina.
Když už jsem měla všeho po krk a potřebovala si trochu oddechnout, zaskočila za mě moje maminka. Na vnoučata se moc těšila, a tak nebyl problém jí zavolat a ona nám je pohlídala. Byla jsem jí za to vždy vděčná. Po narození dětí se můj vztah s maminkou ještě prohloubil a staly se z nás dobré kamarádky.
Děti mají raději manželovi rodiče
I manželovi rodiče nám byli vždy nápomocní. Když jsme je o něco požádali, nikdy nás neodmítli. Poslední dobou se ale nemůžu ubránit myšlence, že je zas tolik v lásce nemám, a může za to jejich vztah k našim dětem. Ty totiž dávají přednost jim před mými rodiči a mě to mrzí.
Manželovi rodiče od nás bydlí ani ne půl hodinu cesty autem, proto k nim Milan jezdí skoro každý víkend a děti často bere s sebou. Pomáhá jim s údržbou domu a dalšími věcmi okolo zahrady, které už nejsou schopni zvládnout.
Kupují si je sladkostmi
K dětem se nechovají lépe než moji rodiče, ale na rozdíl od nich jim dávají tuny sladkého. Děti si vždy přivezou domů bonbony, lentilky nebo čokoládu. Moc se mi to nelíbí, že je takhle vykrmují, ale domluvy nefungují.
Naposledy, když jsem dětem oznámila, že jedeme na návštěvu k mým rodičům, obě reagovaly: „A nemohli bychom raději s tátou? Už nám docházejí sladkosti.“ Velmi mě to mrzelo. Milanovi rodiče si naše děti kupují, chtějí si tak s nimi udržet dobrý vztah. Všechno to ale jde na úkor mojí rodiny. Jak jim říct, že takhle to dál nejde?
Další příběhy ze života ➔
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.