Vlasta žije s manželem spokojený život. Mají dvě krásné zdravé děti, jsou šťastná rodina. Jedna naprosto nevinná návštěva u tchyně vše ale změnila. Paní Vlasta stojí před otázkou, zdali je lepší říct pravdu a riskovat, že manžela zraní, nebo mlčet navždy. Jak se nakonec rozhodne?
S Karlem jsme se poznali v práci, ale abychom dali vztahu šanci, odešli jsme každý pracovat někam jinam. Chtěli jsme se vyhnout tomu, že spolu budeme 24 hodin denně a po čase bychom si tak lezli na nervy. Začali jsme spolu bydlet poměrně brzy, ale nebyl důvod nic oddalovat. Vážně jsme si rozuměli. Po 4 letech vztahu jsme se rozhodli vzít a založit rodinu. Narodila se nám dcera Klárka. Manžel byl tím nejlepším tátou, jakého si naše dcera mohla přát. I když přišel z práce unavený, vždy se jí věnoval. Byla jsem z celé situace nadšená.
Nejlepší táta na světě
Dcera rostla a vzhledem k příznivé situaci jsme se rozhodli navázat na mateřskou dovolenou a chtěli jsme ještě jedno dítě. Narodil se nám kluk. Matěj byl velmi náročné dítě, pravý opak jeho sestřičky. Byl to živel, ale i tak jsme to zvládali, největší chválu si zasloužil Karel. I zde jako tatínek nezklamal. Trávil s dětmi každou volnou chvíli. Byla jsem spokojená, protože jsme měli šťastnou rodinu. Někdy kamarádky vyprávěly, jak jim doma chlap nepomůže a na děti kašle. Já se mohla jenom chlubit.
Karel vždy říkal, že také rád vzpomíná na to, jak se cítil být doma milován. Rád by v tomto duchu pokračoval i v roli tatínka pro své děti. Bylo cítit, že jeho rodiče mu jsou velkým vzorem, vždy se snažil chovat jako oni, když on byl malý. Miloval je.
Krutá pravda
Manžel jednou měsíčně jezdil na služební cesty, kdy byl týden pryč. Jeho matka nás čas od času pozvala k sobě, abychom ten týden bez taťky trávili tam. Když šly děti po prvním dnu spát, usadily jsme se s babičkou na kanape a u vína jsme si povídaly o dětství mého manžela.
"Byl to strašně hodný a klidný kluk, milovali jsme ho od prvního dne, i když nebyl náš," spustila. Málem jsem vínem poprskala zeď. "Prosím? Jak jako nebyl váš?" Nechápala jsem. Víno jí rozvázalo jazyk, prořekla se a pak mi řekla pravdu. Nemohli mít s mužem děti a tak se rozhodli pro adopci. Můj Karel se jim zalíbil na první pohled a bylo jasno. Řekla mi, že to manžel neví a byla by ráda, aby to tak zůstalo. Když jsem si uvědomila, jakou má Karel citlivou povahu, že by s ním taková pravda mohla hodně zacloumat, slíbila jsem, že mu nic neřeknu. I tak jsem si dovolila jí říct, že si myslím, že má právo na to, aby to věděl a mohl dostat šanci poznat své pravé rodiče. Mlčela. Nejsem si jistá, že dokážu kolem Karla chodit a tvářit se, že o ničem nevím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.