Většina z nás si myslí, že krize středního věku postihuje převážně muže. Není tomu tak. Své o tom ví i paní Vlaďka, která měla spoustu volného času a manžel byl věčně na cestách. O tom, jak se vše zvrtlo, si můžete nyní přečíst.
Jmenuji se Vlaďka. Jsem taková normální ženská ve středních letech. Dcera bydlí jinde, má zkrátka svůj život. A můj manžel Pepa jezdí už dvacet let s kamionem po Evropě. Domů jezdí málo, ohřeje se tu pár dní, které většinou prospí. A já mu mezitím chystám oblečení a jídlo na další cestu.
Samota dělá své
Člověk si zvykne na všechno, ale je pravda, že jakmile se dcera odstěhovala, pocítila jsem velké prázdno. Na Pepu jsem se těšila o to víc, ale na jeho návycích se nic nezměnilo. Přijel, najedl se, usnul u televize a zase odjel.
Jednoho dne jsem vytáhla sekačku a chtěla posekat zahradu. Nešlo mi to. Vztekala jsem se a vykřikovala. Až jel kolem sousedovic kluk na kole. Moc dobře ho znám, s jeho mámou si dáváme u plotu kávu. Jak mě viděl v boji se sekačkou, rozhodl se pomoct. "Díky Vojto, jsi moje záchrana. Já už jsem na takové věci stará," řekla jsem.
Vojta si mě prohlédl a řekl: "Jak stará? Vždyť jste ještě dobrá!" Dobrá? Musela jsem se zasmát. Když mi sekačku zprovoznil, nabídl se, že trávu i poseká. Při odchodu ještě zvolal: "Mějte se. A buďte dobrá." Normálně mi to zalichotilo.
Běžela jsem k zrcadlu
Je zvláštní, jak jedna věta může změnit vnímání člověka. Koukala jsem se na sebe do zrcadla a najednou jsem neviděla žádné vrásky, nedokonalosti zmizely a já byla prostě dobrá. Šla jsem do dceřina pokoje a prohrabala její skříň, jestli bych něco z jejího oblečení unosila. Díkybohu jsem se léta udržovala. Natáhla jsem na sebe šaty s rozparkem a vyrazila do města. Zašla jsem si ke kadeřnici a na nákupy. Všimla jsem si, že po mně chlapi pokukují a cítila se báječně. Ženy koukaly hůř, ale to mě netrápilo. Byla jsem dobrá.
Trocha flirtu ještě nikomu neublížila
Když jsem vystupovala z auta, vysypaly se mi tašky. A opět se objevil můj zachránce. "Vojto, ty jdeš jak na zavolanou, pomůžeš mi?" zamrkala jsem. Vojta přišel, ale jen koukal a neřekl nic. Donesl mi tašky až do kuchyně a pořád koukal. "Tak co myslíš? Jsem pořád dobrá?" zasmála jsem se, přišla jsem si jako dvacítka. "Jste dost dobrá. Musím jít," odvětil a zmizel.
Druhý den jsem poprosila jeho mámu Martinu, jestli by ho ke mně neposlala, že potřebuji něco opravit. Nechtěla jsem si s ním nic začít, jen mi dělalo dobře, že na mě konečně někdo obdivně kouká. Měla jsem výstřih a sukni a byla u něj blíže než obvykle. Stačilo mi jen to, že se díval.
A pak přišla změna
Když mi Vojta dopoledne štípal dříví, přijel domů Pepa. Podíval se na nás a šokovaně pronesl: "Co to tu děláte? A co to máš na sobě?" Musela jsem se smát, ale Pepovi do smíchu nebylo. Popadl mě za ruku a odtáhl domů.
"Tak, a teď mě propleskne,“ pomyslela jsem si. Místo toho mě políbil a řekl: "Ty jsi úplně jiná." "Já vím, jsem dobrá," zasmála jsem a až do večera jsme se nehnuli z postele. Takový konec jsem nečekala. Pepa mi slíbil, že si v práci zařídí jízdy o něco blíže k domovu. Všechno zlé je k něčemu dobré. Ale na Vojtu si ráda zamrkám pořád.
Helena (49): Manžel se pomátl, čistí náš byt od mrtvých duší kyvadlem (+AUDIO)
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.