Vlasta (40): Otce jsem naposledy viděla jako malá holka. Teď se vrátil a chce druhou šanci, ale já mu asi nedokážu odpustit

Když jsem byla malá holka, táta opustil mě i mamku. A to vlastně ze dne na den. Odešel a nic neřekl. Naučila jsem se žít bez něj a za otce přijala někoho jiného. Jenže můj skutečný otec se po dlouhých letech ozval a chce, abych mu dala šanci. Bojím se, že toho nejsem schopna.

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslav (58): Jako táta jsem pochybil a dceři hodně ublížil. Teď mi to dává sežrat přes vnučku

Táta odešel, když mi bylo šest let

Když se táta tehdy nevrátil z práce domů, bylo mi šest let. Mamka ho hledala, kde mohla, ale nebyl k zastižení. Nepřišel ani druhý den, ani za týden, ani za měsíc. Pak mi máma řekla, že jí táta poslal dopis, kde jí vysvětloval, že prostě musel odejít. Trvalo nám, než jsme takovou zradu přijaly a naučily se s ní žít.

Během několika let jsme se obě srovnaly a mamka si dokonce našla nového partnera. Viktor (65) mi po čase nahradil tátu. I když jsem věděla, že není můj skutečný táta, vnímala jsem ho tak. To on mě vychoval, pomáhal mi se školou, foukal odřené koleno a radil, jak na kluky.

Na biologického otce jsem si po letech pomalu ani nevzpomněla. A myslím, že to tak bylo správně. Máma byla šťastná a já také. Nebylo třeba hrabat se v minulosti. Jenže ta se teď ozvala sama. Před třemi lety jsem porodila syna Samuela. A i když vlastně nevím, jak se to můj táta dozvěděl, právě tato událost ho vrátila do mého života.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (50): Syna jsem v osmnácti vyhodila z domova. Zničil, co mohl. Teď prosí o další šanci

Zjevil se po víc jak třiceti letech

Jednou jsem jela navštívit mamku. Jakmile jsem zahlédla cizího muže, jak sedí u stolu, hned jsem věděla, kdo to je. Začal mě objímat a dávat najevo, jak moc rád mě vidí. Z mé strany ale taková reakce nebyla. „Co tady chceš?" pronesla jsem jízlivě. „Musím ti toho tolik říct," začal.

Hodiny jsme seděli u stolu a táta vyprávěl, jak se tehdy dostal do dluhů. Šli po něm lichváři a on nás chtěl chránit, takže raději odešel. I když to možná dávalo smysl, bolest, kterou nám způsobil, tím nesmazal. Ještě víc mě ale překvapilo to, že se ho mamka začala zastávat. Pobízela mě, abych mu dala šanci lépe se poznat. Možná i proto, že ona už má někoho jiného a má pocit, že to tátovi dlužím.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (40): Biologický otec mého vyženěného syna se po letech zjevil u nás. Co chce?

Druhou šanci mu nedokážu dát

Požádala jsem ho, aby mi dal čas to celé nějak vstřebat. Souhlasil a slíbil, že na mě nebude tlačit. Už dva a půl roku se s ním stýkám. Zatímco on vypadá šťastně a děkuje za tuto možnost, pro mě to je cizí muž, ke kterému zkrátka nic necítím. Většinu mého života tu nebyl. Neví, kdo jsem a jaká jsem.

A i když se snaží, a já vím, že ano, nejde dohnat víc jak třicet let. Potřebovala bych stejně dlouhou dobu na to, abych si k němu našla cestu. Teď jen hledám sílu, abych mu řekla, že už se s ním stýkat nechci. On tehdy také na nikoho nebral ohledy. I když nerada, dám mu ochutnat jeho vlastní medicínu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (31): Kontaktovala mě biologická matka. Chce po mně něco, co jí nedokážu dát

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.