Žaneta měla poslední dobou pocit, že je na tomto světě zbytečně. V práci to za nic nestálo, s přítelem se jen hádali. K tomu se jí v noci začala samovolně pouštět televize, v níž mluvila neznámá kartářka. Zdálo se, že její slova míří přímo k Žanetě. Opakovalo se to tak často, až se ji Žaneta rozhodla poslechnout.
Nikdy jsem na žádná znamení osudu nevěřila. Myslela jsem si, že nic takového neexistuje. Věřit jsem začala teprve nedávno. Můj život se ocitl ve velmi divné situaci a já nevěděla, kudy kam. Když se mi několik nocí po sobě sama zapínala televize s jedním programem, došlo mi, že mám naslouchat. Udělala jsem to a můj život se změnil k lepšímu.
Můj život za nic nestál
Poslední měsíce jsem nevěděla, kdo jsem. Na co jsem sáhla, to se mi nedařilo. V práci to za nic nestálo. Neustále jsem měla spory s nadřízeným, který měl pocit, že jsem holka pro všechno. Odejít jsem nechtěla, protože jsem si myslela, že na lepší práci stejně nemám. Vztah s přítelem Danem (27) byl také o ničem.
Věčné hádky a výčitky za hlouposti. Jako kdyby se z našeho vztahu vytratila láska. Kamarádek už jsem také moc neměla. Skoro všechny už byly vdané a rodily jedno dítě za druhým. Najednou jsme si neměly co říct. Takže moje dny byly pořád stejné. Každé ráno jsem odcházela do práce, kterou jsem nesnášela.
Z ní jsem jela rovnou domů, kde jsem se hned ve dveřích pohádala s přítelem. Tak to šlo několik měsíců po sobě. Někdy jsem si kladla otázku, proč jsem vlastně na tomto světě. Jaký je můj úkol? Odpověď jsem neznala. Nebo možná ano, ale bála jsem se nahlas říct, že jsem prostě k ničemu. Zbytečná osoba, která zabírá místo na této planetě.
Uprostřed noci ke mně mluvila žena z televize
Je fakt, že jsem sama nepodnikla žádný krok k tomu, abych něco ve svém životě změnila. Odevzdaně jsem přežívala a doufala v nějaký zázrak. A ten se vlastně tak trochu stal. Zhruba před třemi měsíci se uprostřed noci sama pustila televize. Vzbudilo mě světlo a hlas ženy, která v ní mluvila. Rozespale jsem si sedla na postel a hledala ovladač.
Během toho žena z televize promlouvala. „Už nemůžeš dál ztrácet čas! To ty si řídíš své štěstí," ukazovala prstem přímo na mě. V ten moment jsem televizi vypnula a znovu ulehla. Jenže televize se k ránu pustila znovu. „Přede mnou se nedá utéct. Jsem pravda. Ty musíš začít něco dělat. Musíš začít tím, že odejdeš z práce," zněl přísný hlas.
Ráno jsem na noční televizi téměř zapomněla a šla do práce. Den byl stejný jako ty před tím. Večer hádka s přítelem. Prostě klasika. Když se v noci televize znovu pustila, už jsem zbystřila. Ovladač totiž byl na stolečku. Nebylo tedy možné, abych ji pustila já, třeba tím, že jsem si na ovladač lehla. Zaposlouchala jsem se do hlasu té ženy.
Poslechla jsem kartářku a můj život se změnil
„Už nemůžeš dál ztrácet čas! To ty si řídíš své štěstí," řekla to samé, co noc před tím. „Musíš odejít z práce. Dalším krokem bude rozchod s přítelem. Podvádí tě," tvrdila. „Jak bys to mohla vědět?" mluvila jsem k ní, jako kdyby mě snad mohla slyšet. „Pravdu se dovíš sama, uvidíš," dodala. Toto noční promlouvání s kartářkou v televizi mi ale nedalo spát.
Co když má pravdu? Co když prostě musím začít něco dělat? Nakonec jsem se rozhodla, že zariskuji. Dala jsem výpověď, načež mi během několika dnů volala kamarádka, jestli nemám zájem o skvělou pracovní nabídku. Když jsem se s Danem rozcházela, během hádky mi řekl, že mě stejně podvádí. Změnila jsem práci, odešla od přítele a hned jsem se cítila lépe. Šťastná. Od té chvíle už se televize nikdy sama nezapnula. Myslím, že to bylo nějaké znamení osudu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.