Žaneta (30) Kamarádky si myslí, že jsem pro ně přítěž. Daly to najevo dost ošklivým způsobem

Jsme parta čtyř holek a známe se už od střední školy. Je to skoro patnáct let, ale já nemůžu říct, že bych byla z našeho přátelství šťastná. Nepřijde mi, že mě berou jako jednu z nich. Neustále se cítím jak páté kolo u vozu.

Mohlo by Vás zajímat:

Melánie (34): Tak moc jsem se upnula na rodinu, až jsem zůstala bez jediné kamarádky

Začalo to na střední škole

Už když jsme byly na střední škole, necítila jsem se v jejich společnosti zrovna nejlépe. Avšak jsem povahou introvertka a nechtěla jsem ztratit těch pár lidí, kteří si o mně nemyslí, že jsem divná. To už by se se mnou snad nebavil nikdo a zůstala bych úplně sama. Častokrát pořádaly různé srazy beze mě a já jsem se o nich dozvěděla až zpětně.

„Promiň, my jsme tě zapomněly pozvat," říkaly mi. Nic jsem nenamítala, nechtěla jsem o ně přijít. Je pravda, že mě jejich chování hodně zraňovalo, ale neměla jsem sílu s tím něco dělat. Prostě jsem se bála, že bych přišla o jediné lidi, kteří mě nějak přijímají.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (34): Kamarádky myslí jen na sebe. Z mojí narozeninové oslavy si udělaly rande ve čtyřech

S kamarádkami jsem jezdila na dovolenou

Přesto naše přátelství přetrvalo a mně se v posledních letech začalo zdát, že kamarádky přišly k rozumu. Už mě neodstrkovaly a byly jsme opravdová parta. Často jsme společně jely na dovolenou, ať už po Česku, nebo do zahraničí.

Naše přátelství se posilnilo a já jsem věděla, že s nimi mohu při jakýchkoliv potížích počítat. A také jsem toho hodně využívala. Kdykoliv jsem měla nějaký problém, běžela jsem se jim s ním svěřit. Potřebovala jsem někoho, aby mě vyslechl.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (26): Našel jsem si přítelkyni, ale kamarádi ji nesnášejí. Říkají o ní nepěkné věci

Nevím, jestli má takové přátelství cenu

Nedávno mi ale řekly něco, co mě opravdu zaskočilo. „Myslím, že by sis měla najít nějakého terapeuta. Už mě nebaví neustále poslouchat tvoje problémy. Mám z toho sama depresi," vyrukovala na mě Helča (30). Byla jsem z toho vážně zničená, to by si kamarádky říkat neměly. Byla to pro mě hrozná rána. Vůbec jsem nevěděla, jak se zachovat. Myslela jsem si, že s nimi můžu kdykoliv počítat, že mě vyslechnou a podpoří.

Ale ta větší rána měla teprve přijít. Při našem dalším srazu se jedna z nich rozpovídala o tom, jaké má problémy s přítelem. Nějak si spolu v poslední době nerozumí a má podezření, že ji podvádí. Myslela jsem si, že jí ostatní řeknou něco podobného jako mně předtím. Ony ji ale začaly litovat. „Můžeš za námi kdykoliv s čímkoliv přijít a svěřit se, od toho tu jsme,“ chlácholily ji. Opravdu jsem to nepochopila, jedné pomohou, mě odstrkují. Uplatňují prostě dvojí metr. Nevím, jestli má takové přátelství vůbec cenu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (36): Přestali jsme s manželem pít alkohol, stálo nás to nejedno přátelství

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.