Žaneta (48): Manželovi sebrali řidičák. Pít nepřestal, protože teď ho všude vozím já

Před časem usedl můj manžel Edmond (49) za volant s alkoholem v krvi. Zjevně si neuvědomil, jaké následky to bude mít. Při silniční kontrole nadýchal a byl mu na rok odebrán řidičský průkaz. Já se tak stala jeho osobním řidičem.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (40): Když tchyně zjistila, že mám řidičák, rozhodla se, že ji budu vozit po nákupech

Manžel usedl za volant pod vlivem alkoholu

Nevím, co se to poslední dobou s manželem děje. Už tak před rokem a půl se začal chovat víc než nezodpovědně. Často chodil do hospody a rodina mu nic neříkala. Nemám nic proti tomu, když si člověk občas zajde s přáteli posedět. Jenže Edmond takto chodil na pivo čtyřikrát do týdne. Hodil mi na hlavu celou domácnost a šel.

Samozřejmě jsem svou nelibost dala najevo, ale mělo to opačný efekt. Edmond už se ani neobtěžoval jet po práci domů a rovnou vyrazil na pivo. „Jak se pak vracíš domů?" zajímalo mě. „Ten kousek dojedu autem," vylezlo z něj. „Když máš vypito? Jsi normální?" vyváděla jsem. „Je to pár kilometrů, neboj se. Tak tam to auto mám snad nechat?" rozčiloval se.

„Ne, nemáš chodit do hospody," neodpustila jsem si. Jenže zde se krásně hodí pořekadlo: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Edmonda při jednom z jeho návratů z hospody zastihla policejní kontrola. Nadýchal dost na to, aby mu sebrali řidičský průkaz. Když mi to sděloval, měla jsem chuť ho uškrtit.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (34): Když si manželka udělala řidičák, netušil jsem, jakým průšvihem to skončí. Situace má jediné řešení

Dělám mu osobního řidiče

„Co teď budeme dělat? Rok nesmíš řídit... Víš, jaká je to komplikace? Já říkala, že to přeháníš. Tady to máš. Teď si jezdi třeba na koni," vztekala jsem se. Problém je v tom, že Edmond pracuje na místě, kam autobus nejezdí podle jeho pracovní doby. Jediný způsob, jak se tam dostat, je autem.

Takže ho musím každé ráno vozit do práce. Z práce už ho občas někdo hodí, ale i tak je to na nic. Musím sama obstarávat nákupy, vyzvedávat děti a vozit je na kroužky. Když jedeme někam na výlet, řídím také já. Edmond se vesele napije a já mám pocit, že mu tahle situace vlastně náramně vyhovuje.

Může si pít, kdy se mu zachce a vůbec ho to neštve. Máme před sebou ještě čtyři měsíce, než mu řidičák vrátí. A já mám vlastně strach. Edmond pije víc než kdykoliv před tím. Ztrácí zábrany. Ze mě má dobrý den. Vozím ho, jak píská. Nemá ani tušení, jak moc se na něj zlobím.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (45): Musela jsem bratra vyhodit na ulici, jeho alkoholismus byl pro mě příliš velké sousto

Bojím se, co nás čeká, až mu vrátí řidičák

Já jsem si hlavně uvědomila, že to vlastně ještě skončilo dobře. Vzali mu řidičák. On ale také mohl někoho srazit. A to jenom proto, že je nezodpovědný a lehkovážný. Nejdřív jsem si přála, aby se to nestalo a on se mohl vozit do práce sám. Teď se ale bojím, co bude, až zase usedne za volant. Pro něj to nebyl trest, ale výhra, že nemůže řídit.

Pokud by se měla situace opakovat, už pro něj nehnu ani prstem. Ukázalo se, že myslí jen na sebe. Přitom má rodinu, jistou zodpovědnost a té se svým chováním vzdává. Doufám, že vezme rozum do hrsti a začne se chovat tak, jak si jeho věk a postavení žádá. Nechci usínat se strachem, co zase provede.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (31): Manžel začal hodně pít, pořád tajně doufám, že se z něj nestává alkoholik

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.