Zdena podezírala manželka, že ji podvádí. Neměla však důkazy. Doufala tedy, že se jedná o planý poplach. Stačila ale malá chybička a Lubošova nevěra praskla.
Už delší dobu jsem měla jisté podezření, že mě Luboš (55) podvádí. Chyběl mi ale jasný důkaz. Zatím šlo jen o pocit. Něco se mezi námi změnilo a často bylo znát, že je Luboš myšlenkami jinde. Dokonce jsem se ho na to, zda má milenku, několikrát zeptala. Vždycky tvrdil, že ne.
První náznaky, že má manžel milenku
V době, kdy naše dcera vylétla z rodného hnízda, jsme s Lubošem zůstali sami. Nejdříve se zdálo, že je to pro nás benefit. Spousta manželství se po odchodu dětí rozpadá. U nás tomu tak nebylo. Luboš ke mně byl ze začátku pozorný. Občas mě vzal někam na večeři nebo na výstavu.
Dalo by se říct, že o mě s láskou pečoval. Přes den jsme si psali romantické zprávy a já si zase přišla jako zamilovaná holka. V posteli už to sice taková hitparáda nebyla, ale co bych chtěla po více než 25 letech manželství? Náš vztah takto kvetl rok. Poté se něco změnilo. Přišla ledová sprcha v podobě manželova nezájmu.
Najednou se mu nikam nechtělo. Většinu času trávil v práci. Musela jsem se zabavit sama. Občas jsem šla s kolegyní na pilates nebo na skleničku vína. Když už jsem byla doma, byla jsem tam převážně sama. Luboš pořád někde trajdal. Moje výstražná kontrolka začala blikat. Napadlo mě, že má milenku.
Nemohla jsem ho sehnat v kanceláři
Napovídalo tomu hned několik indicií. Když jsem připravovala prádlo na praní, občas jsem přivoněla k jeho košili. Mimo jeho parfém jsem cítila ještě jiný, ryze ženský. Nerada chodím okolo horké kaše, takže jsem se ho zeptala. ,,Ty, Luboši, že ty máš ženskou?“ pronesla jsem s košilí v ruce. ,,Kam na to chodíš? Proč bych měl mít ženskou, prosím tě?“ dělal, že neví, o co jde.
,,Z tvé košile cítím dámský parfém. Tak mě napadlo, že někoho máš,“ zkoušela jsem to dál. ,,Nemám a už těch blbostí nech,“ uzavřel diskusi. Jenže o pár týdnů později, když jsem ho nemohla sehnat na mobilu, jsem mu volala do práce. Zvedla to jeho sekretářka. ,,Pan Zvonílek tady dnes není. Zkuste mobil,“ řekla mi a moje žárovka se zase rozblikala.
Když přišel Luboš domů, bedlivě jsem ho pozorovala. ,,Jak bylo v práci?“ zeptala jsem se. ,,Stejný, jako vždycky. Celý den jsem byl zalezlý v kanceláři a chystal materiály,“ odvětil. ,,Aha, tak to byl asi náročný den,“ poznamenala jsem a potlačila v sobě vztek. Nemohla jsem na něj přímo udeřit, dokud jsem si nebyla jistá na sto procent.
Usvědčil ho účet za nákup pro milenku
Upřímně, doufala jsem, že se žádný důkaz neobjeví, protože jsem nechtěla nic řešit. Chvíli se zdálo, že to byl planý poplach a já viděla něco, co nebylo. Až jednoho dne. Luboš přijel domů o dvě hodiny později, než sliboval. Sundal si bundu a šel si udělat kávu.
V předsíni mu vypadl z kapsy nějaký papírek. Rozbalila jsem ho. Šlo o účtenku za nákup, který ale nepatřil k nám domů. Pročítala jsem ty položky. Nic z toho nepřivezl. Došlo mi, že už nemá smysl si nic nalhávat. ,,Co to je?“ šla jsem za ním. Když viděl účtenku, zrudnul. ,,To je nákup k ní?“ vyjekla jsem. Začal něco blekotat a vysvětlovat. Já mezitím zašla pro velký kufr. ,,Sbal si, co potřebuješ, a vypadni,“ vybídla jsem ho. I když to bylo drsné zjištění, jsem ráda, že je Luboš pryč. Nevěru prostě odpustit nedokážu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.