Zdeňka (20): Z půdy nového domu jsme slyšeli tajemné kroky. To nejhorší nás ale teprve čekalo

Když si naši pořídili domeček, který už něco pamatoval, všichni jsme se těšili na nový začátek. Ten ale neproběhl podle našich představ. Noc co noc jsem se báli o život. Nakonec bylo nejlepším řešením dům opustit. Strach byl silnější než my.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondřej (26): Chvástal jsem se, že vydržím i týden v chalupě, kde straší. Tamější hrůzy mě ale vyhnaly už po první noci

Znali jsme tragickou minulost nově pořízeného domu

Minulost domu jsme znali. První neštěstí, které se v něm odehrálo, bylo spojené se starým mužem. Údajně byl zlý a zapšklý. Svoji rodinu dlouhé roky terorizoval. Jednoho dne to na něj padlo a oběsil se. Pozůstalí se odstěhovali a dům šel do prodeje. Nikdo z nich tam už po takové tragédii nechtěl žít.

Druhé neštěstí se událo o několik let později. Do domu se nastěhovala jiná rodina. Matka se po čase začala měnit. Dokonce propadla alkoholu, který ji ovládal. Nedokázala přestat pít a trápit příbuzné. Stejně jako obyvatel domu před ní, i ona se oběsila. Za místo své smrti si zvolila půdu.

Kupovat dům s takovou minulostí chce notnou dávku odvahy. A tu moji rodiče měli. ,,Co bylo, bylo. My ten dům uzdravíme,“ radovala se mamka. Dům byl opravdu krásný. Prostorný a pro rodinu jako dělaný. Než jsme se tam nastěhovali, proběhla rozsáhla rekonstrukce. Začalo se půdou, která se vyklidila, zateplila a snad i zbavila všeho zlého.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdislava (62): V domě po tchánovi straší. Až když jsem našla jeho deník, zjistila jsem proč

Z půdy, kde se kdysi oběsili dva lidé, jsme slyšeli kroky

Ze začátku jsem byla jediná, kdo se v domě necítil dobře. Pořád jsem měla pocit něčí přítomnosti. Sama sobě jsem namlouvala, že je to jenom proto, že vím, co se v domě odehrálo. To, že je v tom víc, jsem ale zjistila velmi brzy. Půda byla přímo nad obývákem, kde jsem často sedávala. Zřetelně jsem slyšela, jak tam někdo chodí.

Byly to těžké kroky. Když utichly, pro změnu jsem viděla, jak se na chodbě míhá stín. Byla poznat jen silueta postavy, nic konkrétního. Pořád jsem našim nic neříkala, protože jsem se bála, že by mi nevěřili. Ticho jsem prolomila až o pár týdnů později, kdy jsme se s mamkou večer dívaly na televizi.

,,Slyšíš to?“ řekla jsem a ztlumila zvuk. Zaposlouchaly jsme se do kroků, které šly z půdy. ,,Někdo tam je a chodí sem a tam,“ špitla mamka. Šla říct tátovi, aby se tam šel podívat. Z průzkumu se vrátil s tím, že na půdě nikdo není. My dokoukaly film a šly kolem půlnoci spát. Mamka do ložnice a já do svého pokoje.

Mohlo by Vás zajímat:

Slávka (20): Vyhlásila jsem válku duchovi v našem domě. Nakonec nás ho zbavilo něco jiného

Otisk na otcově tváři nás přiměl se odstěhovat

Usnula jsem během chvíle. Vzbudil mě až tátův křik. ,,Někdo mi sáhl na tvář!“ zařval a podle všeho hbitě vyskočil z postele. ,,Co se tu děje?“ volala mamka hystericky. Běžela jsem za nimi. Táta měl na obličeji otisk dlaně. ,,Je vám jasný, že tady straší?“ pronesla jsem a přistoupila k otci. Měl úplně ledovou tvář.

Ulehli jsme všichni do jedné postele. Myslím ale, že pořádně nespal nikdo. Táta měl ráno modřinu přes celý obličej. Nikdo z nás to nechtěl dále pokoušet. Táta obratem sehnal jiné bydlení a my se stěhovali. Co je s domem dnes, nevíme. Bydlíme od něj více než 100 km. Myslím, že by bylo nejlepší, kdyby ho srovnali se zemí. Duchové ho totiž zcela ovládají.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (63): V novém domě se mi opakovaně zdál děsivý sen. Jeho příčinu mi vyjevila až stará sousedka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.