Zuzana (35): Odmítla jsem se starat o nemohoucího dědu. Rodina mě za to odsoudila

Celý život jsem se snažila pomáhat, jak to jen šlo, když byl v rodině nějaký problém, neváhala jsem podat pomocnou ruku. Rodina si na to zvykla a teď znovu spoléhala na moji dobrou duši.

Mohlo by Vás zajímat:

Slávka (61): Manžel odešel do důchodu a já žasnu, co začal vyvádět. Vlezlo mu to na mozek

Jsi doma, nemáš co dělat

Můj děda, tedy otec mé matky, se potýkal s ošklivou nemocí stáří, stařeckou demencí. Doteď se o něj starala jedna z jeho dcer, ale byl docela samostatný, takže s ním nemusela být celé dny. Zhruba před půl rokem se jeho nemoc zhoršila na tolik, že nám lékař potvrdil, že je nebezpečný sám sobě a musí mít péči 24 hodin denně.  Jsem na mateřské dovolené, a tak rodina usoudila, že jsem vlastně celé dny doma a mohu se o něj starat. Ke všemu bydlíme v rodinném domě, takže máme hodně místa. Vzhledem k tomu, že mám doma miminko, které také potřebuje moji celodenní péči, rozhodla jsem tentokrát říct ne.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamil (36): Obě tchyně pod jednou střechou, to nejhorší má teprve přijít

Vzpoura rodiny

Jelikož asi nikdo nečekal, že dobrá duše Zuzka pomoc odmítne, začala docela drsná smršť nepříjemných telefonátů od rodiny. Někdo na to šel po dobrém a mazal mi med kolem pusy, že je to jen dočasně, než se najde nějaký speciální ústav a že jsem vždy pomáhala, tak ať pomohu i nyní. Ten, kdo to zkoušel po zlém,  na mě šel s argumenty, že jsem jako jediná z celé rodiny doma, nemám do čeho píchnout, a tak jsem vlastně povinna se o dědu postarat. A nechám celou rodinu platit drahou pečovatelku, když to můžu dělat já sama.

Poradila jsem se s doktorem a ten mi mezi řádky řekl, že budou dny, kdy bude děda zlý, agresivní a rozhodně není vhodné, aby v takové situaci vyrůstalo malé miminko. A že třeba zvedat ho z postele, když bude mít špatný den, je taky náročné. Navíc taková zásadní změna prostředí by mu nyní rovněž nemusela udělat dobře. Jen mi potvrdil to, co jsem si myslela. Navíc, pokoj v přízemí domu nemáme, takže by musel chodit po schodech a to mi přišlo dost nebezpečné.

Mohlo by Vás zajímat:

Roman (45): Rodiče si myslí, jaký je bratr dobrák. To, že za vším stojím já, netuší. A mně už došla trpělivost

I po neustálém nátlaku rodiny jsem trvala na svém rozhodnutí, ve kterém mě manžel podporoval, což mi dost pomáhalo. Kde je děda dnes, nevím, protože rodina mě odstřihla. Nikdo mi nezavolá, když volám já, hovory odmítají. Zkoušela jsem volat dědovi, ale číslo je odhlášené. Možná chtějí, abych měla černé svědomí, ale myslím, že jsem se rozhodla správně.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz