Lenka (30): Vždycky jsem nesnášela návštěvu zubaře. Bolavý zub mi ale přinesl nečekané štěstí

Byla neděle ráno a já se probudila s hroznou bolestí hlavy. Snažila jsem se vstát z postele, ale při každém pokusu se mi celý pokoj točil. Navíc můj žaludek byl jak na centrifuze. Prostě opice jak hrom. Ale myslím, že to stálo za to. Předešlý večer jsem totiž oslavovala svoje třicetiny. Na párty mi přišlo popřát dokonce symbolických třicet lidí. Dostala jsem spoustu krásných dárků a skvěle se bavila.

Mohlo by Vás zajímat:

Žofie (28): Zamilovala jsem se do svého zubaře. Když se mi ho konečně povedlo vytáhnout na rande, nestihla jsem se divit

Biologické hodiny mi bily na poplach

Ale přeci jen to mělo chybičku. V téhle společnosti úžasných přátel a známých jsme vlastně byla sama. Sama bez partnera. A to jsem si vždycky představovala, že ve třiceti už chci být vdaná a nejlépe i mámou. Místo toho žiju v pronajatém bytě sama jen s kocourem. Přitom se seznamováním nemám problém. Jen bohužel přitahuji pro mě ty nesprávné chlapy. Nestojím totiž o nezávazný sex, ale o opravdový vztah. Hledám obyčejného chlapa pro život…Jak jednoduché a přitom hrozně složité.

Můj poslední vztah vypadal hodně nadějně. Už jsme dokonce byli zasnoubení, ale nakonec se svatební přípravy ani nerozeběhly. Můj miláček totiž byl dost velký mamánek, a tak jsem nakonec couvla. Představa, že se o něj budu pořád dělit s jeho maminkou mě dost děsilo. Trvalo sice tři měsíce než jsem se z rozchodu oklepala, ale nelituju toho. A tak jsem hledala dál. A dost intenzivně. Kámoška mi sice říkala, že když tím budu tak strašně posedlá, tuplem se nikdo neobjeví. Potkám ho prý až to budu nejméně čekat. Jenže to se lehce řekne. Moje biologické hodiny mi totiž netikaly, ale přímo bily na poplach, a tak jsem po chlapech koukala všude, kde se dalo. V tramvaji, obchodě, na ulici… Co kdyby náhodou. Ale marně. Jako kdybych měla na čele měla napsáno: "S.O.S, hledám kohokoliv na ženění!"

Mohlo by Vás zajímat:

Zdena (32): Manžel je zubař a zakazuje mi, abych dávala dětem sladkosti, nechápe, že to k jejich věku patří

Osudná osmička mi změnila život

Bylo pondělí ráno a mě opět probudila bolest. Už to ale nebyla hlava ani žaludek, ale zub! Každý normální člověk by možná hned zašel k zubaři, ale já ne. Jestli z něčeho mám opravdovou hrůzu, tak to je jakýkoli pobyt na zubařském křesle. Na pravidelné prohlídky samozřejmě kašlu. Nebýt mojí mámy, která má stejnou doktorku, a tak mě objednává, nikdy by mě tam nikdo neviděl. Mám bohužel citlivé zuby a navíc smůlu, že mi tam vždy něco dělají. Nakonec jsem si teda vzala dva silné prášky na bolest v domnění, že to do večera nějak zaženu. Jenže celý den v práci jsem protrpěla. Další noc jsem už skoro nezamhouřila oka. Nepomáhaly obklady a bolest byla nesnesitelná. A pohled na mou opuchlou tvář byl ještě horší.

Nezbylo mi tedy nic jiného než zvednout telefon a dobrovolně se objednat na mučení. Sestra si samozřejmě neopustila poznámku, že bych měla chodit na kontrolu každý půlrok. Nakonec mi ale stejně oznámila, že moje doktorka onemocněla angínou, a tak jí zastupuje kolega doktor Hrubý. "Panebože, co je to za jméno pro zubaře? To abych jako měla ještě větší strach?" Nezbývalo mi než doufat, že jeho jméno neodpovídá jeho zručnosti. Už v čekárně jsem se třásla jako ratlík a pořád doufala, že se třeba stane nějaký zázrak, který mě odtamtud osvobodí.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (39): Na základce byla módní rovnátka. Dnes jsem jediná, kdo se může pochlubit pěknými zuby

Prý mám krásný úsměv

Nakonec se jeden stal, ale to mi došlo až později. Když jsem totiž odcházela z ordinace s vytrženou osmičkou, zjistila jsem, že to ve skutečnosti nebylo tak hrozné. Pan doktor Hrubý totiž byl docela jemný a k tomu dokonce milý, vtipný a pohledný. Ještě cestou domů jsem pořád cítila jeho parfém. I další den jsem ho ho nějak nemohla vyhnat z hlavy. Nakonec jsem byla dokonce šťastná, že mi našel ještě kaz a za týden jsem ho měla vidět znova! Nevěřila bych, že se budu někdy k zubaři těšit.

I tentokrát se mnou doktor Hrubý vtipkoval a líbil se mi čím dál víc. Nejraději bych si nechala vyvrtat zbytek zubů, jen abych mohla být s ním co nejdéle. V tu chvíli jsem si vzpomněla na kámošku, která mi říkala o tom setkání v nečekanou chvíli. A musím uznat, že měla pravdu. U zubaře bych to vážně nikdy nečekala! Jenže nevěděla jak na tom je. Je zadaný či ženatý? Když jsem vyšla z čekárny, bylo mi smutno, že z tohohle náhlého pobláznění nakonec nic nebude.

Když jsem se ale druhý den hrabala v peněžence, všimla jsem si lístečku se vzkazem. Ve skutečnosti to byly ordinační hodiny pana doktora, které mi včera do ruky strčila sestra a já si je bez prohlížení zastrčila. Ale na druhé straně stál vzkaz: "Máte krásný úsměv. Chtěl bych ale poznat víc. Dáte mi šanci? Pavel Hrubý a telefonní číslo." Vyskočila jsem radostí. Nakonec si dopisovali až do našeho rande, kde jsem ho málem nepoznala. Bez bílého pláště byl ještě mnohem hezčí. Celý večer byl úžasný a já se jen přála, aby to nikdy neskončilo. A zatím to vypadá velmi nadějně...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (41): Nečekané setkání s někým, o kom jsem celý život nevěděla. Život je někdy vážně složitý