Lenka přišla o starého pejska a po roce si chtěla pořídit nového. Ale její přítel, ke kterému se nedávno nastěhovala, nesouhlasil. Navíc si vymyslel báchorku o alergii. A tak si Lenka musela vybrat.
Když mi Marek (33) oznámil, že psa nechce, připadala jsem si jako malá holka. Rodiče mi rovněž v dětství psa nepovolili. Teď jsem ale dospělá a nikdo mi nebude říkat, co mám dělat. Jsem s Markem rok, ale klidně to ukončím.
Zjistila jsem, že pes ke mně neodmyslitelně patří
Jako sedmiletá jsem si psa „vydupala“, a abych ukázala rodičům, že jsem si ho zasloužila, vzorně jsem se o něj starala. Od té doby jsem měla ještě dva psy. Argo odešel docela nedávno a moc mi chyběl. Můj přítel Marek ho ještě stihl poznat. Brzy poté, co jsem pejska pochovala, jsme se k sobě s Markem nastěhovali.
Po nějaké době jsem příteli navrhla, že bychom si mohli pořídit pejska spolu. Vím, že je to velký závazek a Marek není úplně milovník zvířat. Proto jsem si myslela, že bych se o psa starala v první řadě já. Dost mě ale udivila přítelova negativní reakce. Řekl mi, že pes do bytu nepatří. Přemlouvala jsem ho a pak jsme se pohádali.
Řekl mi, že jsem ani nestihla pořádně oplakat mrtvého psa a už se chci uvázat k dalšímu. „Konečně máš víc času, nemusíme řešit hlídání, můžeme jet kamkoliv…,“ argumentoval. Vůbec mě nepochopil, já zkrátka zvířata miluju a jsem zvyklá mít je ve své blízkosti. A nesnesu, když mi někdo něco zakazuje.
Přítel sehrál před kamarády trapnou scénku
Dělala jsem doma trochu dusno, smutné oči, ale nic nepomáhalo. Pak jsme přijeli na chalupu ke kamarádům, kteří měli dva psy. V tu ránu jsem věděla, že mi pejsek tak moc chybí, až se mi chtělo plakat. Marek se na návštěvě snížil k něčemu vrcholně trapnému.
Předstíral, že je alergický. Nejprve předváděl kašel, potom se vrátil z koupelny s uslzenýma očima a nakonec ukázal i fleky na krku. Jsem přesvědčená, že nenápadně snědl rajče, na které je alergický, a zbytek byl výsledkem jeho hereckého nadání. V přítomnosti mého psa alergii nikdy neměl.
Je ale pravda, že když ještě Argo žil, Marek u mě netrávil moc času. Byli jsme spíš u něj doma a Arga mi venčila spolubydlící nebo ho hlídala sestra. Musela jsem té Markově alergii přijít na kloub. Sebrala jsem u kamarádů nějaké psí chlupy z koberce a doma je strčila Markovi pod polštář. Nejevil žádné známky dušení, neměl ani kopřivku, všechno si vymyslel.
Takhle mě dirigovat nebude!
Nelíbí se mi, když se mnou někdo manipuluje. Marek u mě hodně klesl a asi si myslel, že mě může dirigovat. Psem to začne a kdo ví, jak by to mohlo pokračovat. Oznámila jsem mu, že si pořizuju pejska, a jestli se mu to nelíbí, můžu se odstěhovat. Dodala jsem, že vím o jeho sehrané alergii.
O pár měsíců později jsem venčila své štěně a v parku narazila na Marka s novou přítelkyní. Ta měla na vodítku obrovského vlkodava, málem jsem dostala záchvat smíchu. Bývalého přítele jsem ani nepozdravila, ale mého pobavení si jistě všiml.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.