Otázka financí v partnerství je jedna z nejbolestivějších. Peníze jsou k životu potřeba, ať chceme, nebo ne. A jejich nedostatek může silně ovlivnit partnerské soužití i společnou domácnost. Své by o tom mohla vyprávět Lenka.
Když jsme s Liborem (28) začínali, rozhodně nebyl takový, jaký je teď. Před čtyřmi lety se mi zdál vyspělý, měl to v hlavě srovnané a přesně věděl, co od života chce a šel si tvrdě za tím.
Narodil se nám chlapeček
Ani ve snu by mě nenapadlo, že si bude chtít začít se mnou. Jsem o šest let starší než on. Myslela jsem si, že jsem na něj moc stará a že bude hledat někoho mladšího. Spletla jsem se a ukázalo se, že máme společnou budoucnost. Po dvou a půl letech vztahu jsem otěhotněla a narodil se nám chlapeček Kryštof.
A tím začaly naše problémy. Předtím mi nikdy nepřišlo, že by byl Libor nějak rozhazovačný. Měl dobrou práci, stálý příjem a hezký byt, kam jsme se mohli nastěhovat. Brzy se ale ukázalo, že věci nejsou zase tak růžové. Zvlášť, když jsem odešla na rodičovskou a přestala pracovat. Najednou byl nedostatek peněz.
Peníze mi nechce dávat
A tak jsem se u něj o peníze musela dožadovat. Když jsem potřebovala něco koupit Kryštofovi nebo mu zaplatit očkování, musela jsem jít za Liborem. A ten mi ty peníze velmi neochotně dal. Vždy se tvářil, jak bych dělala nějakou špatnost. „Máme spolu dítě, co se divíš? Děti jsou drahé,“ řekla jsem mu jednou.
On to ale tak neviděl. Bylo stále těžší z něj nějaké peníze vymámit. Když mi rodičovský příspěvek došel, protože jsem za něj nakupovala jídlo pro nás všechny, musela jsem za Liborem. A to byla vždy nepříjemná zkušenost.
Stále se musím dožadovat
Libor ale viděl věci v jiném světle než já. Podle něj ty peníze využívám sama a na Kryštofa vůbec nejdou. O prázdninách jsem si říkala, jak by bylo hezké chodit s Kryštofem na nějaký kroužek – plavání nebo cvičení, ať se oba socializujeme. K mému překvapení na to Libor přistoupil a peníze nám hodlal dát.
Když jsem ho o ně ale před pár dny požádala, nestačila jsem se divit. „Už jsem je utratil. Nemám teď ani korunu,“ řekl mi. A mně zase zbyly jen oči pro pláč. Kurz jsem nemohla zaplatit a my zase seděli doma. Je to vážně hrůza, nikdy by mě nenapadlo, že budou s penězi u Libora takové problémy.