Když paní Jindřišce zemřeli rodiče, potřebovala čas, aby mohla truchlit. Místo toho ale musí před manželem Horácem odhajovat, proč nechce utrácet peníze z dědictví. Horác totiž roky touží po novém autě. Jindřiška ale nechce minout peníze, které její rodiče dlouho šetřili. Ráda by je odložila pro syna.
Zdědila jsem po svých rodičích větší finanční obnos. Zatímco já stále vstřebávám, že mi umřeli rodiče, manžel už vymýšlí, co by za peníze rád pořídil. Absolutně nechápe, že mám jinou představu, jak s penězi naložit.
Zdědila jsem po rodičích milion korun
Táta poslední tři roky statečně bojoval s rakovinou slinivky. Prognóza nebyla dobrá a my to všichni věděli. Snažili jsme se, aby čas, který taťkovi zbýval, strávil s rodinou. Po dohodě s manželem se naši nastěhovali k nám. Dva roky jsme všichni žili pod jednou střechou. Velikou pomocí byl i náš syn David (15), který své prarodiče miloval.
Mamka sice nemocná nebyla, ale jak chátral táta, i ji opouštěla vůle žít. Nejedla a pomalu ani nespala. Bála se dalších dnů. Taťka zemřel v kruhu rodiny před necelým rokem. Je zvláštní, že i když jsme to podvědomě věděli, když smrt přišla, všechny nás to dostalo. Hlavně mamku, která tátu milovala. Bohužel, i přes snahu ji z toho dostat, odešla půl roku po něm.
V krátké době jsem zůstala bez obou rodičů. Manžel Horác (50) mi byl velikou oporou. Pomohl zařídit oba pohřby, byl empatický a já jsem mu za to vděčná. Musela jsem si projít i řešením dědického řízení. Jako jediná pozůstalá jsem dědila všechno. Menší byt v Praze a milion korun, který měli rodiče rozstrkaný po bankách.
Manžel chce, abych minula dědictví
Pokud mám být upřímná, žádné velké plány jsem s dědictvím neměla. Chtěla jsem nechat peníze ležet a časem je darovat synovi na start do života. Horác to ale viděl jinak. Nenápadně začal sondovat, jaký úmysl s penězi mám. Začal mi podstrkovat nápad nového auta. Vím, že po něm roky toužil, ale peníze na to nebyly.
Teď najednou ano. Jenže kdybych na to kývla, z dědictví by zbylo sotva sto tisíc korun. A to se mi příčí. Horác ale začal tlačit na pilu, a to velmi nevybíravým způsobem. „Za to, jak jsem ti se vším pomohl a stál při tobě, bys mi mohla vyhovět," začal mě vydírat. Vůbec se mi nelíbí, jak si na ty peníze dělá nárok.
Jsme sice manželé a možná bych měla být víc přístupná k nějakému návrhu. Ale když vezmu v potaz, jak si naši trhali od pusy a škudlili každou korunu, nemohu ty peníze utratit za auto. Zkrátka to nejde. Chci pomoc synovi, až vstoupí na vlastní životní dráhu. Pořídit si dneska bydlení není žádná sranda.
Doufám, že to manžel bude respektovat
Byt po rodičích dál pronajímáme. Důvod je prostý, plynou z toho peníze. A ty které leží na účtu, tam zkrátka zůstanou. Horác kvůli tomu zuří. Vyčítá mi, že jsem sobec. Nechápe, že to pro mě není jednoduché. Nové auto ztratí na ceně, jakmile vyjede z továrny. Jsem ochotna poskytnout peníze na případnou opravu stávajícího auta.
Nehodlám ale utratit milion korun za manželův výmysl v podobě nového auta. A to i za cenu toho, že to nepochopí a bude se zlobit. Teď marně hledám jeho empatii a pochopení. Umřeli mi rodiče a potřebuji rameno k vyplakání. Ne si kupovat nové auto. Doufám, že to časem vstřebá a bude moje rozhodnutí respektovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.