Lenka (54): V sedmnácti jsem se podruhé narodila. Z toho zážitku mě mrazí dodnes

Na střední škole jsme se spolužáky o víkendech jezdili na výlety. Většinou jsme dojeli vlakem na nějakou zastávku v okolí Litoměřic a šli zpátky do města. Někdy se stalo, že jsme jeli na delší výlet, celý den chodili po horách, a nazpět jeli opět vlakem.

Mohlo by Vás zajímat:

Ondra (16): Žil jsem celé dny ve strachu z odmítnutí, až mi pozvání od spolužačky změnilo život

Zdravá zábava na čerstvém vzduchu

Naší skupině jsme říkali „zdravé jádro třídy“. Bylo nás celkem deset, čtyři holky a šest kluků. Spojovala nás láska k přírodě. Už od konce prvního ročníku střední školy jsme dvě soboty v měsíci vyráželi na turistické výlety. Vlakem jsme někam dojeli a chodili po lesích. S batohy, ve kterých jsme měli svačinu a pití z domova.

Byla jsem ráda, že mám kolem sebe lidi se stejnou krevní skupinou - turisty, milovníky lesa, čerstvého vzduchu a legrace. Neřešili jsme, jaké kdo má oblečení. Neřešili jsme, jak kdo vypadá. Neměli jsme mezi sebou žádné milostné avantýry. Byli jsme kamarádi. Ve škole jsme dohodli trasu výletu a v sobotu v sedm hodin ráno jsme se setkali na vlakovém nádraží.

Mohlo by Vás zajímat:

Marína (44): Spolužačky na střední machrovaly, jak jsou praktické. Na srazu po 25 letech jsem na to konto zažila šok

Měla jsem narozeniny

Onoho dne jsme vyrazili na výlet do lesa. Byl červen a teploty atakovaly třicet stupňů. Vymysleli jsme výlet do lesa, kde byla teplota o pár stupňů nižší. Celý den jsme chodili kopcovitým terénem, až jsme narazili na relativně velký rybník obklopený stromy.

V jedné části měl písečný břeh, kterého jsme využili. Batohy jsme naskládali na hromadu, svlékli si svršky a koupali jsme se jen ve spodním prádle.

Abychom oschli, rozhodli jsme se, že rybníček obejdeme. Ten den jsem slavila narozeniny, bylo mi sedmnáct a kamarádi celý den hláškovali na mou počest. Když jsme došli na druhou stranu rybníku, kde byla kamenná hráz, kluci mě nečekaně chytli za ruce a nohy. Rozhoupali mě a křičeli: „Lenka má narozeniny. Dáme hobla... dáme hobla...“

Pak mě kluci pustili a já letěla do vody. Ucítila jsem ostrou bolest...

Mohlo by Vás zajímat:

Gita (44): Matka spolužačky byla zásadně proti homosexuálním vztahům. Osud ji za to šeredně vytrestal

Podruhé jsem se narodila

Když jsem se vynořila, křičela jsem bolestí. Kluci mě okamžitě vytáhli na břeh. Na těle jsem měla tři řezné rány, ze kterých mi tekla krev. Nic vážného, ale ani zanedbatelné škrábnutí to nebylo. Rány jsme očistili dezinfekcí a omotali jsme přes ně košili.

Kluci našli v mapě nejkratší cestu do civilizace a celou cestu mě nesli. Zabouchali jsme na první dům, na který jsme natrefili. Hodný pán mě odvezl autem do nemocnice. Cestou jsem se dozvěděla, jak velké štěstí jsem měla. V rybníce byla pod vodou udělána příprava pro výstavbu mola. Byly tam zabetonované železné tyče a já se o ně poranila. Stačilo pár centimetrů a mohla jsem se na ně napíchnout.

Dodnes mě při vzpomínce na tento okamžik mrazí po celém těle. Nabádám své známé, aby nikdy neskákali do vody, když neví, co je pod hladinou. Vždy přidávám svou zkušenost s dovětkem, že jsem se v sedmnácti letech podruhé narodila...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Miriam (40): Spolužačka mi na třídním srazu připomněla náš úlet z lyžáku. Přišla jsem tak na to, co mi celý život chybí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.