Ondra (16): Žil jsem celé dny ve strachu z odmítnutí, až mi pozvání od spolužačky změnilo život

Byl jsem vždycky tichý a spíš uzavřený kluk, který nevyčníval. Na základce jsem měl pár kamarádů, ale nikdy jsem nebyl součást větší party. A pak přišla střední a nový kolektiv. Lidi kolem byli úplně jiní – sebevědomí, hlasití, jako by se vůbec nebáli být sami sebou. Hlavou se mi honila jediná myšlenka: „Co když mě nepřijmou? Co když mě budou ignorovat?“

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (19): Kamarádka se ukázala jako pěkná mrcha. Zatímco do očí mi lichotila, za zády mi vytrvale škodila

Strach z odmítnutí byl nesnesitelný

První týdny na střední škole byly naprostá katastrofa. Měl jsem pocit, že si mě všichni prohlížejí a že mezi ně vůbec nezapadám. Seděl jsem sám ve třídě, i na obědě. Spolužáci nikdy neřekli, abych se k nim přidal. Nepozvali mě ani do třídního chatu, který založili. Bylo mi to líto, ale neuměl jsem to řešit. Svíral mě pocit, že kdybych se pokusil někoho oslovit, stejně by mě odmítl.

„A co kdybys někomu řekl, jestli by nešel ven?“ radila mi máma, když jsem se jí svěřil. „Třeba by ocenili, že máš zájem,“ dodala, ale rovnou jsem to zavrhl. Ten pocit, že by mě odmítli, byl prostě nesnesitelný.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirek (51): Dcera se díky bohu dostala na střední školu. Stálo nás to ale 16 tisíc korun

Stavy úzkosti se začaly zhoršovat

Každý den byl stejný: vstát, přežít hodiny, jít domů a zavřít se v pokoji. Stavy úzkosti se začaly zhoršovat. Čím víc jsem se vyhýbal ostatním, tím víc jsem se utápěl v pocitu samoty. Měl jsem problémy usnout, v noci jsem ležel s očima dokořán a hlavou mi běhaly šílené myšlenky.

Až mě jednoho dne oslovila spolužačka: „Hele, proč s námi někam nevyrazíš? Přijde mi, že jsi fajn.“ Zarazil jsem se a nevěděl, co odpovědět. „Já... já vlastně nevím,“ špitl jsem. „Dneska po škole jdeme na pizzu, tak s tím počítej,“ dodala Eliška s úsměvem a já zůstal stát jak opařený.

Mohlo by Vás zajímat:

Karina (30): Chemikářka ze střední usilovala o mé vyloučení. Když zjistila, co dovedu, zařadila zpátečku

Eliška se stala mojí nejlepší kamarádkou

Když jsme potom seděli v pizzerii, po chvíli jsem se trochu uvolnil a začal se bavit. Smáli jsme se, mluvili o filmech, o hudbě a já si najednou uvědomil, že spolužáci nejsou vůbec divní, že jsem byl spíš divný já.

Od toho dne se začalo všechno měnit. Pochopil jsem, že strach z odmítnutí mě svazoval víc než cokoliv jiného. Eliška se stala mojí nejlepší kamarádkou a přes ní jsem se postupně otevřel i dalším lidem ve třídě.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Aleš (35): Moje velká láska ze střední po letech utekla od despotického manžela. Přemýšlím nad tím, že se kvůli ní rozvedu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.