Leo (52): Poprosil jsem starší sousedku, aby se mi během dovolené postarala o kočky. Po návratu domů mě čekal šok

Téměř nikdy nikam nejezdím. Nejsem dovolenkový typ. Žiju sám se svými kočkami a je mi tak dobře. Jsem rozvedený, bezdětný a nikdy jsem si nestěžoval. Moje manželství nebylo ideální, proto taky nevydrželo, a o další jsem nikdy nestál.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (63): Třicet let jsem si odpírala věc, kterou jsem tolik milovala. Až po šedesátce konečně žiju svůj sen

Kamarád mě pozval na dovolenou k moři

Ale mám hodně přátel. Dobrých přátel. A jeden z nich za mnou před dvěma lety, když jsem slavil padesátku, přišel a navrhnul mi, abychom spolu jeli na dovolenou. Koukal jsem na něj jako na blázna, ale když mi řekl, že nám zamluvil resort u moře v Maroku se vším všudy, řekl jsem si proč ne.

Musím říct, že jsem se té cesty docela bál. Už pár let jsem nevytáhl paty z Čech, ale byl jsem i natěšený. Bylo na čase začít žít. Když ne v padesáti tak kdy? Jako největší problém se ale ukázalo sehnat hlídání pro mé kočky.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (44): Zemřela mi kočka, kterou jsem před lety dostala od své sestry. Ta mi pak řekla šokující věc

Poprosil jsem o hlídání sousedku odnaproti

Jelikož jsem s nejlepším kamarádem odjížděl pryč, musel jsem najít někoho, kdo by se mi o kočky postaral. Rodinu nemám, tak jsem se obrátil na jiné přátele. Poprosil jsem kamarádku Ivanu a ta souhlasila.

Ale den před odletem mi zavolala, že bohužel nemůže: „Leo, já se hrozně omlouvám, ale máma měla nehodu, je v nemocnici a musím jet za ní a postarat se o ni.” Už jsem se loučil s výletem, když jsem na chodbě potkal sousedku.

Nejsem sousedský typ, ale paní Novotná bydlí přes chodbu a zdravíme se, sem tam prohodíme pár slov. Je to milá dáma. Starší, ale přátelská, usměvavá, a jelikož vychovala pět dětí, byl bych dal ruku do ohně za to, že bude i zodpovědná.

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (33): Radost z nového bydlení nám zkazil nerudný soused. Odmítá prořezat stromy a stěžuje si na naše děti

Po návratu domů mě čekal šok

Maroko bylo skvělé. Vážně jsem si to užil. I tu cestu domů. Tedy aspoň dokud jsem neotevřel dveře svého bytu. To, co jsem tam viděl, mě vyděsilo víc než všechno ostatní v mém životě. Celý byt smrděl, jako by tam nikdo týden nevyvětral, po podlaze se válely kočičí výkaly a kočky na mě mňoukaly jako šílené, když přeskakovaly jedna druhou u prázdných misek.

Naštvaně jsem zazvonil na paní Novotnou. Otevřela mi s úsměvem na rtech a dívala se na mě nechápavě. Ptal jsem se jí, proč můj byt vypadá, jak vypadá. Paní Novotná se dál usmívala, a pak se mě zeptala, kdo jsem a co od ní potřebuju.

Po doptání se u dalších sousedů jsem zjistil, že paní Novotná je nemocná stará paní, o kterou se chodí denně starat sestra. Když jsem se jí ptal, jestli by mi nepohlídala kočky, ani nevěděla, s čím souhlasila. Kočky to přežily, ale já už zase dlouho nikam nepojedu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Albert (60): Žiju s více než stovkou domácích zvířat. Lidé na mě poslali hygienu, ale dopadlo to jinak, než asi čekali