Leona (29): Dcerka při každé procházce na jedno místo v lesoparku křičí hrůzou. Zjistila jsem, co se tam kdysi událo

Tajemné příběhy ze života: Dcerka při každé procházce na jedno místo v lesoparku křičí hrůzou. Zjistila jsem, co se tam kdysi událo
Zdroj: Unsplash

Leona chodí s dvouletou dcerou každý den na procházku do blízkého lesoparku. Kdykoliv tam jsou, dcera mamince říká, že nechce jít na místo, kde slyší křičet lidi. Lili má evidentně nadpřirozené vlastnosti.

Adéla Šťastná
Adéla Šťastná 30. 07. 2024 17:00

S manželem Petrem jsme měli svatbu před čtyřmi lety a máme dvouletou dcerku Lili. Je to dítě za odměnu. Hodná, přirozeně poslušná a veselá holčička. Manžel je podnikatel, a tak jsme se dohodli, že já se budu starat o dům a vychovávat děti a on nás zabezpečí. Tento model nám perfektně funguje.

Každý den máme s dcerou stejné rituály

Můj život zatím připomíná pohádku. Měli jsme velkolepou svatbu a opravdu jsem se cítila jako princezna. S Petrem chceme velkou rodinu. Sleduji na Instagramu profily známých osobností i obyčejných rodin, které vychovávají pět a více dětí. To je náš sen. Dům plný dětí. Petr podniká v realitách a musím říct, že ho obdivuji. Na to, že je stejně starý jako já, umí vydělat peníze a luxusně nás zabezpečit. Já se na oplátku snažím o rodinu starat tak, aby byli všichni spokojení.

Naše dvouletá dcera Lili je sluníčko. Už od miminka usměvavá. Ani si nepamatuji, kdy naposledy plakala. Je rozumná a nechá si vše vysvětlit. Na to, že jsou jí teprve dva roky, začíná hezky mluvit. Každý den máme stejný program. Ráno vstanu a rychle poklidím. Pak vzbudím dcerku a nasnídáme se. Jedeme na nákup, uvaříme oběd a po odpoledním spánku vyrazíme na procházku. Následuje podvečerní hraní a příprava večeře. Když Petr dorazí domů, společně se najíme, vykoupeme dceru a večer se věnujeme sobě navzájem. Otevřeme si lahev vínka, pustíme si film nebo si jen tak povídáme.

Jedno místo v lesoparku dceru odmala děsí

Ještě v době, kdy dcera nemluvila, jsem si všimla, že se na jednom místě v lesoparku, kam denně chodíme na procházku, chová divně. Zastaví se a zacpe si uši. Potom se rozběhne ke mně a chce vézt v kočárku. Nevěnovala jsem tomu pozornost, myslela jsem si, že je to nějaká hra. Nicméně poslední dobou, kdy se dcera snaží mluvit a skládat první věty, při zmínce o procházce k velkému kameni plačky protestuje: „Mami, tam ne! Bojím já tam! Tam křičí lidi.“

Když jsme se odpoledne blížily k onomu místu, dcera si zase zakrývala uši. Přišla jsem k ní, vzala ji do náručí a zeptala se, co dělá. Odpověděla mi, že slyší křik lidí. Dívala jsem se po okolí, jestli dcera nemá lepší sluch než já a není tu nějaká skupina osob, ale byli tam jen jednotlivci. Doma jsem si s ní o místu u velkého kamene povídala. Zopakovala mi totéž. A ještě mnohokrát znovu. Vlastně pokaždé, když jsme se pohybovaly okolo. Petr v tom viděl dětskou obrazotvornost a ještě si mě dobíral, že se snad bojím.

Na onom místě se kdysi odehrála menší bitva

Nedalo mi to a zašla jsem do místního muzea, kde pracovali lidé zajímající se o historii našeho kraje. Dozvěděla jsem se, že na místě dnešního lesoparku se před třemi stoletími střetly dvě menší armády a archeologové tam v šedesátých letech minulého století našli nějaké vykopávky. Nálezy datovali do období kolem roku 1757. Nemohla jsem se dočkat, až manžel přijde domů. Vše jsem mu řekla a požádala ho, abychom o víkendu s dcerou k velkému kameni zašli.

Když jsme dorazili na místo, dcera reagovala jako pokaždé. Opět si zakrývala uši, opět říkala, že slyší křik lidí a plakala, že chce pryč. Na místě není žádná cedule nebo zmínka o historické události, ani my o ní nevěděli, takže nás dcera nemohla slyšet, že bychom se o místu v této souvislosti bavili. Je to velice zvláštní. Lilinka má pravděpodobně nějaký dar. Je asi senzibilní a umí se vcítit do tohoto místa.

Asi opravdu slyší křik zraněných a umírajících lidí. S manželem jsme se dohodli, že už tam chodit nebudeme, abychom dceru nestresovali. Za pár let místo navštívíme a budeme pozorovat její reakci. Uvidíme, co bude. Evidentně se tam dějí věci mezi nebem a zemí, těžko pochopitelné námi, obyčejnými lidmi.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být

Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být

Související články

Další články