Leona (51): Máme s mužem oddělené ložnice a nelituji. Nemusím poslouchat chrápání a náš intimní život jen kvete

S Václavem žiju třicet let. Nechápu, proč by mělo být automatické spát spolu v posteli. Hned, jak jsme zavedli oddělené ložnice, udělalo se nám oběma lépe. Argumenty kamarádek považuji za předpotopní.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (40): Vážně uvažuji o rozvodu. A to jen proto, že si manžel odmítá připustit, že chrápe

Manželství nemusí znamenat sdílení lože

Kdysi dávno spalo lidí v posteli hned několik. Bylo to praktické, topilo se například v jedné místnosti. Myslím si proto, že dnes je sdílení ložnice s manželem tak trochu přežitek. Nebudu trpět a ponocovat jen proto, že se ženy s oblibou staví do role obětí. Já se radši dobře vyspím a mám čerstvý vzduch. S Václavem jsme si asi po pětadvaceti letech začali lézt na nervy.

Trvalo to už delší dobu, netěšila jsem se do postele. Nemluvím o milování, bavím se čistě o spánku. Můj muž zaprvé nerad větrá a já spím nejraději u otevřeného okna. Jeho totiž zpěv ptáků naprosto vytáčí, kdežto mě blaží. Naše matrace byla dlouhá léta kompromisem. Každý máme jinou tělesnou konstrukci a potřeby. Postel nedělala dobře ani jednomu.

Co se týče chrápání, Václav zařezává nad ránem. Já pochrupkávám brzy po usnutí – oba jsme si pak stěžovali na nevyspání. Věděla jsem, že se mi nejlépe spí s dětmi v pokojíku. Tam jsme občas přenocovala, když bylo některé z dětí nemocné. Skvěle se mi spalo i v obýváku, když jsme se s mužem třeba pohádali a já si uraženě odnesla peřinu. Dlouhodobě jsme se ale drželi v jedné ložnici.

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (50): Můj manžel hrozně ztloustnul. Má 163 kilo a už se spolu nevejdeme do postele ani do výtahu

Chtěli jsme zkusit aspoň oddělené postele

I já se řídila starým pravidlem, že by spolu měli manželé spát v jedné posteli. Myšlenka vzájemného propojení, blízkosti a tak podobně – dnes se na to dívám úplně jinak. Nicméně tehdy jsme s Václavem usoudili, že nastal čas na oddělených postelích. To abychom měli každý svou matraci. Já ale toužila po širší verzi. Nakonec jsme načali téma oddělených ložnic.

Bála jsem se, co mi na to Václav řekne. On byl ale pro, abychom to vyzkoušeli. Děti už byly z domu a měli jsme místnost navíc. Budování ložnice jsem si užívala s podobnou radostí, jako když jsem v dětství získala poprvé pokoj pro sebe. Konečně jsem si mohla vše zařídit podle svého. Václav na tom byl podobně. V naší bývalé ložnici se velmi rychle objevila televize, kterou jsem tam vždy odmítala.

Manželova ložnice vypadá jako pánský kutloch, má i podobný odér, jenž mi rozhodně nechybí. Moje ložnice připomíná zenový koutek s výhledem do koruny stromů – poprvé v ložnici celým tělem odpočívám. Nekřičím na muže, že se všude válí jeho svršky. Nemusím se ráno dívat do jeho pomačkaného obličeje a ani mu nenastavovat ten svůj. Milujeme se mnohem častěji než dřív.

Mohlo by Vás zajímat:

Mojmír (69): Manželka končí s milováním, prý už má odpracováno. Ode mě teď očekává, že jí budu věrný

Kamarádky se zatím drží společného lože zuby nehty

„Mně to přijde jako začátek konce,“ nechala se slyšet jedna z kamarádek a já na to pokrčila rameny. „Zatím je to začátek největší pohody. Čtu si knížky do dvou do rána a vedle mě je ticho. Konečně můžu poslouchat zvuky moře, to Václav nesnášel. Ten usíná u televize a drobí si do postele brambůrky jak malé dítě,“ opáčila jsem.

„Ale já jsem s tím svým spokojená, my se k sobě dodnes před spaním tulíme,“ prohlásila. V takovém případě bych nikoho nenutila k separaci. Jestli se spolu lidé cítí v posteli v bezpečí a nic jim nevadí, je to ideální a já můžu leda závidět!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (32): Střídání partnerů nám do ložnice oživení nepřineslo. S manželem už nedokážu spát vůbec