Liběna vyhověla prosbě svého manžela Kamila a vzala tchyni k nim domů. tím jí začalo peklo. Místo toho, aby si užívala důchod a život bez povinností, tchyně ji komanduje a manžel nechal veškerou starost o maminku na ní.
Když mě manžel požádal, zda by jeho nemocná maminka nemohla bydlet u nás, souhlasila jsem jen velmi neochotně. Vzpomněla jsem si totiž, jak když byli na sklonku života moji rodiče, manžel si nepřál, aby s námi bydleli.
Tchyně začala trávit veškerý čas u nás v obýváku
A tak jsem každý den za nimi jezdila, což bylo velmi vyčerpávající. "Líbo, to byla ale jiná situace. Bydleli jsme v 3+1 v paneláku. Teď máme velký dům a matka může mít svoji místnost. Ani o ní nebudeme vědět," argumentoval Kamil. Nechtělo se mi, ale cítila jsem, že je to naše morální povinnost.
Přestěhovali jsme tchyni k nám. Kamil nemá sourozence, a tak byla veškeré péče o ni na nás. Tchyně byla nadšená, že už není sama a trávila veškerý čas u nás v obýváku. Ani když k nám přišla návštěva, neměli jsme soukromí. Abych trochu vyrovnala své vnitřní napětí, chodila jsem na dlouhé procházky se psem. Tam mě tchyně naštěstí doprovázet nemohla.
Tchyně nám začala organizovat domácnost
Netrvalo dlouho a tchyně nás začala komandovat. Jakmile jsme si sedli k televizi, slyšeli jsme: "Tedy, to jste pěkně líní, když koukáte přes den na televizi. Měli byste jít radši pracovat na zahradu." Když jsem byla nemocná a nechala jsem nám dovézt jídlo, tchyně spustila: "Liběno, to je neskutečné, jak si dokážeš ulehčit život. To já když byla mladší, vše jsem zvládla. Nebyla jsem zdechlá jako ty."
Poslouchala jsem jednu poznámku za druhou. Lézt na nervy to začalo už i mému manželovi. Čím dál častěji se zavíral v pracovně, kde koukal na filmy na notebooku. Jak naše manželství nikdy nebylo konfliktní, začali jsme se hádat. Vadilo mi, že manžel vždycky zmizí a nechává mě se svou matkou v obýváku. Dále jsem těžce nesla, že Kamil jen tiše přihlížel tomu, když mě tchyně urážela. Atmosféra u nás houstla.
S manželem jsme museli nastavit nová pravidla soužití
S Kamilem jsme se shodli, že jeho matka evidentně není tak nemohoucí, jak se nám prezentovala. Dohodli jsme si proto jasná pravidla, jak se u ní budeme střídat. Jeden jí bude dělat společníka, zatímco druhý si psychicky odpočine. Do ložnice si koupíme televizi, abychom měli při jejím sledování soukromí. A jednou za měsíc odjedeme na prodloužený víkend a budeme relaxovat.
Jsem ráda, že jsme se s manželem zavčas domluvili na nové podobě soužití. Čekají nás ještě náročné roky a nerada bych žila v toxickém prostředí. Poprosila jsem manžela, aby tchyni taktně naznačil, že by se měla chovat slušně. "Kamile, nějak jí vysvětli, ať nesoudí to, jak žijeme. Své jsme si v životě už odpracovali, a když budu chtít, můžu se válet na gauči celý den," prosila jsem ho. Jsme tým a snad nás nepřeválcuje jedna věčně nespokojená ženská, která má na všechno svůj názor, všude byla a od všeho má klíče.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.