Libuše Rohlíčková o nevyléčitelné nemoci syna: Jeho cukrovka mě dostala na dno, psychicky to snášel lépe než já

Bývalá tanečnice Libuše Rohlíčková (43) odhalila před dvanácti lety cukrovku u svého syna Matyáše (16), jehož otcem je frontman kapely Kabát, Pepa Vojtek (58). V nemocnici zažívala s čtyřletým synkem psychicky náročný týden. "Museli ho vyhladovět, protože cukr byl vysoko. Nemohl jíst třeba dva dny a to byly asi nejkrušnější dny. Když už mohl jíst a učili jsme se s cukrovkou pracovat, zjistila jsem, jak moc je Matyáš pozitivní dítě," vzpomíná na těžké životní období. "Podporoval mě, když jsem se v nemocnici učila. Na druhou stranu, on si myslel, že až odejdeme z nemocnice, tak bude vyléčený," vysvětluje Libuše.

Doporučené video: Talkshow Na kafeečko s Helenou, jejíž syn bojuje s cukrovkou

Syn Libušky Rohlíčkové a Pepy Vojtka žije s cukrovkou

Libuško, váš syn trpí cukrovkou. Předpokládám, že teď už jste zaběhlí, ale jaké byly začátky, když jste diagnózu objevili? Jaké byly příznaky?
Už jsme zaběhlí nějakých 12 let, protože Maty dostal cukrovku, když mu byly čtyři roky. Co se týká příznaků, tak dnes už jsem chytrá, dnes to vím, ale spousta rodičů stále tápe. Čeho si tedy všímat? Prvotně je tam velká žízeň, ty děti strašně moc pijou – mají permanentně hroznou žízeň, dokonce se žízní probouzí. Potom přichází také větší únava, kruhy pod očima, bílý jazyk. Cukr je potom na hodně špatných hodnotách a je dobré odhalit nemoc co nejdříve, aby nedošlo ke kolapsu.

Dnes už máme inzulínové pumpy, jakým způsobem to řešíte vy?
Strašně se to posunulo. Maty začínal na peru, já jsem se to učívala na klasických stříkačkách a dnes už má Maty pumpu. Dokonce má senzory, které komunikují s tou pumpičkou a on permanentně ví, jaká je jeho aktuální hladina cukru, takže se nemusí píchat do prstu. To je obrovská výhoda. Mnohdy se píchal šestkrát nebo osmkrát denně a to jsou ty prstíky potom hodně ztvrdlé a bolavé. Doufám, že vývoj medicíny půjde stále dopředu a jednou budeme moci zahodit injekce.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena Turková o synovi s cukrovkou: Stoupl si před třídu a řekl, že mu nesmí brát kufřík s inzulinem, že by mohl zemřít

Syn to psychicky snášel lépe než já

Jak se Matyáš psychicky vyrovnal se svou nemocí?
Lépe než já. Když jsme byli v nemocnici, měl trochu hlad. Museli ho vyhladovět, protože cukr byl vysoko. Nemohl jíst třeba dva dny a to bylo asi nejkrušnější. Když už mohl jíst a učili jsme se s cukrovkou pracovat, zjistila jsem, jak moc je Matyáš pozitivní dítě. Podporoval mě, když jsem se v nemocnici učila. Na druhou stranu, on si myslel, že až odejdeme z nemocnice, tak bude vyléčený.

To musel být velký šok.
Nejprve tedy musel pochopit, že je to na celý život, a že se z toho musí stát denní rutina, stejně jako když si ráno čistí zuby. Stejně si musí změřit hodnoty cukru. Tohle bylo asi nejtěžší. Měl psychické výkyvy – chtěl inzulínové pero zahazovat s tím, že to nenávidí. Ale všechno je o komunikaci s dítětem, nesmíte to jako rodič vzdát a neustále s dítětem mluvit, i kdyby to bylo v propadu třikrát do týdne. Všechno se nakonec srovná. Také je to o věku, dítě si musí projít pubertou. Myslím, že je lepší, když s cukrovkou mají zkušenost od dětství, než když ji dostanou přímo v pubertě. Ale každé dítě je jiné. Je to pitomá nemoc, ale dá se s ní bojovat a dá se s ní žít. Děti dnes s cukrovkou mohou sportovat i cestovat.

Říkáte, že vy jste to psychicky snášela hůře než syn.
Nebylo to pro mě vůbec snadné. Když pomalu nevíte, co cukrovka je – myslíte si, že dítě zkrátka nesmí cukr. Bylo to samozřejmě těžké. V nemocnici jsem navštívila psycholožku a společně jsme to rozebíraly. Kdo mi nejvíce pomohl, to byla doktorka, ke které jsem chodila na edukaci.

V jakém smyslu?
Vysvětlovala mi situaci. Oni vás nepustí z nemocnice, dokud nejste schopná dítěti doma pomoci. Musela jsem se naučit počítat jednotky inzulinu, a to bylo pro mě hrozné – studovala jsem konzervatoř a matematiku jsem měla naposledy na základce. Ale když doktorka řekla, že jinak mě domů nepustí, spustila se ve mně velká motivace. Pochopila jsem, že když syna píchnu, tak mu tím neubližuji, stejně jako mu neublíží výměna některých potravin. Něco ve mně seplo a během sedmi dnů jsme byli doma. Radím, aby si to rodiče nejprve sami srovnali v hlavě a uvědomili si, že život jde dál.

Na fotografie Libušky Rohlíčkové se synem Matyášem se můžete podívat v naší fotogalerii.

Galerie Libuše Rohlíčková o nevyléčitelné nemoci syna: Jeho cukrovka mě dostala na dno, psychicky to snášel lépe než já

+ 9 fotek + 10 fotek