
Lída byla ve špatný čas na špatném místě a teď si z toho odnáší následky. Je možné, že nakonec bude muset odejít i z práce...
Přistihla jsem svého šéfa s milenkou a on mě požádal, aby to zůstalo mezi námi. Od té doby byl ke mně velmi pozorný, pracovně mě podporuje a dvakrát mi přidal. Kolegové si proto myslí, že spolu něco máme, firmou se šíří pomluvy. Šéf je navíc ženatý a doma má sotva dvouletá dvojčata.
Všechno jsem viděla
Byla to náhoda! Šla jsem po práci s kamarádkou do bistra hned vedle mé firmy na kávu. Kamarádka měla vztahové starosti a potřebovaly jsme to probrat. Oproti plánu jsme poseděly docela dlouho, když jsme odcházely, začalo pršet a já se rozhodla zaskočit si do kanceláře pro deštník. Studenou sprchu jsem ale nakonec nezažila venku, ale v práci!
Nehodí se to příliš rozebírat, ale jednoduše jsem přistihla šéfa v nejlepším... Pochopitelně ne s manželkou. Zpanikařila jsem a utekla. Ale bohužel mě viděl. Druhý den ráno za mnou přišel do kanceláře… „Lído, vím, že jsi mě viděla. Prosím tě, buď diskrétní, nech si to pro sebe. Vím, že je na tebe spoleh. Je to celé strašně moc komplikované,“ žádal mě. Kývla jsem. Bohužel jsem netušila, co všechno mi to přinese.
Odvděčil se mi
Za pár dní jsem dostala nečekanou prémii. „Vážím si tvé loajality,“ řekl mi pak mezi čtyřma očima. Nevěděla jsem, co na to říct, ale nezastírám, že se mi peníze hodily. Také mě začal postupně zapojovat do zajímavějších projektů, školit nové kolegy, prostě mi umožnil si „sáhnout“ na výzvy a příležitosti, ke kterým bych se jinak nedostala. Kolegové si o nás začali brzy šeptat…
Jedna ze mzdových účetních si směrem ke mně dokonce neodpustila docela drzou poznámku: „Ty se o sebe tedy umíš postarat! To bych do tebe tedy neřekla.“ Jiný kolega, který z firmy odcházel, jinak by si to pravděpodobně ke mně nedovolil, mi dosti nepříjemně řekl: „Takže jsi to ty, jo? Ta milenka. Netušil jsem, že máš na takové věci žaludek!“ Asi nemusím vysvětlovat, jak hrozně mi to bylo. Finanční bonusy i nové pracovní příležitosti byly skvělé, a myslím, že jsem si je zasloužila i jinak než mlčením, jenže kolegové se kvůli tomu ode mě začali odtahovat. V práci mi už nebylo příjemně, ale doufala jsem, že to časem nějak vyšumí. Bohužel tomu zatím nic nenasvědčuje.
Kolegové mě odsuzují
Začala jsem mít víc a víc pocit, jako bych do práce chodila v průhledném prádle – všichni na mě zírali. Někdo záviděl, jiný mě odsuzoval a někteří pánové by si zřejmě „dali také říct“. Byla jsem prostě ocejchovaná, a tak jsem se rozhodla promluvit se šéfem.
„Michale, prosím, přestaň mě tak okatě podporovat. Všichni si myslí, že spolu něco máme,“ požádala jsem ho. Jeho odpověď mě uzemnila. Řekl mi, zda jsem nepřemýšlela nad tím, že bych z firmy odešla. Dokonce mi nabídl, že mi pomůže najít místo – prý má skvělé kontakty. A teď babo raď! Nic jsem neprovedla, jen byla ve špatný čas na špatném místě a teď mám za to pykat!?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].