Facebook
Instagram
Linda nikdy neměla ráda zimu, ale její přítel ji přesvědčil, aby odjeli na několik dní na hory. Tam ji donutil vydat se na výlet na běžkách, což se ukázalo jako špatný nápad. Cestou zpět se totiž Linda ztratila a zažila nečekané dobrodružství...
„Pojď, bude to zábava! Uděláme si pořádnou túru na běžkách,“ naléhal na mě minulý rok můj přítel Pavel. I když zimu a zimní sporty nesnáším, nechala jsem se přemluvit k výletu do hor. Chtěla jsem mu udělat radost a myslela jsem si, že to nějak zvládnu. A pak si třeba večer užijeme romantiku. Jenže místo toho mě čekal málem boj o holý život...
Od začátku jsem věděla, že to dobře nedopadne
Hned první den mě donutil půjčit si běžky. „To zvládneš, je to jednoduché,“ usmíval se, zatímco jsem se snažila na dvou úzkých prkýnkách udržet rovnováhu. „Budeš překvapená, jak tě to chytne.“
Nerada se hádám, a tak jsem souhlasila a snažila se, co to šlo. Stát na běžkách bylo ale zábavné asi tak prvních deset minut. Pak přišly pády, pot na zádech a nepříjemné poznámky od mého milého. „Musíš se víc snažit! Za chvíli z tebe bude sněhová koule... “ volal na mě Pavel, když jsem se znovu zvedala ze sněhu. On se nejspíš dobře bavil, ale já ho v tu chvíli nenáviděla. A proklínala se, že jsem mu na tuhle šaškárnu kývla.
Myslela jsem, že v lese umrznu
Po pár kilometrech jsem byla úplně vyčerpaná. A slíbená přestávka v hospodě byla v nedohlednu. „Pavle, už nemůžu. Bolí mě nohy a je mi zima,“ stěžovala jsem si. „Chci se vrátit do chalupy.“
On se na mě podrážděně podíval. „To vážně nic nevydržíš? No, jak chceš, já jedu dál.“ Bez dalšího slova odjel a nechal mě tam samotnou. Byla jsem v šoku, ale věřila jsem, že to sama zvládnu.
Jenže cestou zpět se najednou snesla hustá mlha. A já na rozcestí nevěděla, kam se vydat. „Sakra, kudy teď?“ zamumlala jsem si pro sebe. Mlha zahalila okolí, stopa byla vidět jen na pár metrů a já úplně ztratila orientaci. Ale snažila jsem se úplně nepropadnout panice. „Klid, Lindo, to zvládneš,“ povzbuzovala jsem se. Jenže moc dlouho mi to nevydrželo. Mobil se mi jak naschvál kvůli mrazu vybil. Pustila se do mě pořádná zima a slzy mi stékaly po tvářích. Už jsem si myslela, že tam v tom lese umřu... Najednou jsem za sebou slyšela nějaké zvuky. Z mlhy se vynořila postava.
„Haló? Jste v pořádku?“ ozval se mužský hlas. Před sebou jsem uviděla vysokého muže s batohem na zádech. „Myslím, že jsem se ztratila,“ řekla jsem mu rozklepaným hlasem. „Už se ničeho nebojte, dovedu vás do vesnice,“ řekl klidně a mě se opravdu ulevilo. Když viděl, že se celá klepu, půjčil mi svou bundu. Po cestě jsme si povídali. A svými vtípky se snažil, abych přišla na jiné myšlenky.
Šílený zážitek mi otevřel oči
Když jsme dorazili k chalupě, děkovala jsem mu několikrát, že mi zachránil život. „Nevím, jak vám to můžu oplatit,” zeptala jsem se. „Třeba nějaké pozvání n kávu?” usmál se a vytáhl z peněženky svou vizitku.
Pavel už seděl uvnitř a sledoval v klídku televizi. „Kde jsi proboha tak dlouho? Už jsem chtěl volat horskou službu,“ utrousil. Když jsem mu vyprávěla svůj šílený zážitek, jak jsem málem umrzla v lese, nějak ho to nevzrušilo. Ale mě to alespoň pořádně otevřelo oči. Uvědomila jsem si, že s ním dál být nechci. Nechal mě v nouzi a ani se o mě pořádně nebál.
Po návratu do Prahy jsem se Pavlem rozešla a napsala mému zachránci Markovi. Zašli jsme nejen na jedno děkovné kafe. Díky němu jsem zjistila hned několik věcí. Že gentlemani ještě nevymřeli a že láska může být opravdová. On mi život nejen zachránil, ale i změnil. A také možná nakonec uznám, že zima může být krásná. Letos se na hory těším a možná se i na ty běžky znovu postavím – s někým, kdo mě v nouzi snad nikdy nenechá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
