Luboš (41): Jako dítě mě pronásledoval děsivý přízrak. Až ze starých fotografií jsem se dověděl, o koho šlo

Když mi bylo něco okolo šesti sedmi let, bál jsem se v noci jít na záchod dlouhou chodbou v domě, ve kterém jsem bydlel s rodiči a o tři roky starší sestrou. Pokaždé jsem chvíli postával na prahu pokoje a křížil nohy. Potřeboval jsem nutně čurat, ale svíral mě děs. Noc co noc mě totiž chodbou pronásledoval přízrak!

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (35): V mládí jsem na hřbitově udělal velkou chybu. Od té doby se tam bojím vkročit, protože duchové nezapomínají

Máma tvrdila, že je to jen sen

Asi dvakrát jsem se otočil, když jsem se s ním potkal poprvé, od té chvíle jsem jen sprintoval, ruce na očích. Tři, dva, jedna, teď! Vyrazil jsem rychlostí blesku a cestou strachy ucvrkával. Toho, co v mém močovém měchýři zbylo, jsem se snažil zbavit na toaletě. Stín v dlouhých potrhaných šatech černé barvy, s vykulenýma očima a rozcuchanými vlasy zatím postával za dveřmi, občas bylo slyšet vrzání podlahy nebo tiché skřehotání. Takhle se to opakovalo každou noc.

Vždy od odpoledne jsem se snažil nic nepít, abych noční můře předcházel, ale můj hyperaktivní močák měl jiný názor. Později jsem zjistil, že jediné místo, kde se cítím dobře a v bezpečí, je mámina postel. Jenže máma mě pokaždé vyprovodila do dětského pokoje s tím, že to byl jen sen. „Duchové neexistují, a pokud přece jen nějakého uvidíš, buď pozitivní a promluv na něj. V klidu ho požádej, aby odešel,“ říkávala. V klidu? A to jako jde? Nezkoušel jsem to a před sestrou jsem na sobě nedával nic znát, vysmála by se mi.

Mohlo by Vás zajímat:

Lída (23): Kartářka mi potvrdila to, co si myslím celý život. V mém domě se usadili duchové

Našli jsme otcovy staré fotografie

Roky ubíhaly a já se tyto příhody snažil vytěsnit. Nevzpomínám si, kdy mě příznak přestal pronásledovat, ale jeho odkaz nezanechal stopy jen na mé duši. Před deseti lety jsme se sestrou pochovali matku, půl roku zpátky otce. Při úklidu jeho domu, který měl jít do prodeje, se mi do rukou dostala papírová krabice s černobílými fotografiemi několika mužů a žen.

Prohlíželi jsme si je, ale nikdo nám nebyl povědomý. Na slovo skoupý otec, takový samotář a morous, si historii rodiny a rodokmen nechával pro sebe, vlastně ani nebylo jasné, jestli je na fotkách nějaký náš strýc či teta, babička, dědeček…

Mohlo by Vás zajímat:

Taťána (33): Myslela jsem si, že duchové jsou jen v bytě. Jenže to bylo mnohem horší

Staré fotky odhalily děsivé tajemství

Najednou jsem narazil na podobiznu menší paní v černých dlouhých šatech, s rozcuchanými vlasy a děsivým výrazem. Krve by se ve mně nedořezal. V tom okolo procházela moje sestra, která okamžitě zbledla. „Honem, dej to pryč! Dej to pryč!“ křičela zděšeně. „To je ona!“

„Kdo?“ zeptal jsem. „Tenhle příznak mě v noci honil na chodbě jako malou holku! Dodnes mám kvůli ní noční můry!“ jako o překot vyprávěla moje sestra. Fotku jsme společně spálili, ale předtím jsme se z její druhé strany dozvěděli, že se pravděpodobně jednalo o matku našeho otce, tedy naši babičku. Čekala snad celou dobu na něj? A proč si nás vlastně vybrala? Na tohle odpovědět nedokážu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (36): V noci jsem omylem nastoupil do tramvaje duchů. Na ty děsivé přízraky nikdy nezapomenu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.