Lucie (39): Jsem těhotná, ale další dítě už nechci. Jediné podpory se mi dostalo od člověka, od kterého bych to nejmíň čekala

Když jsem manželovi oznámila, že čekáme třetí dítě, měl velkou radost. Moje pocity byly o dost chladnější, ale nechala jsem si je pro sebe. Těhotenství nesu těžce, třetí dítě už jsem rozhodně nechtěla. Ale přiznejte to třeba kamarádce, která už podruhé potratila.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (25): Musela jsem před věřícími rodiči utajit, že čekám dítě. Těhotná nevěsta je pro ně ztělesněním hříchu

Dvě děti a dost! To jsem se ovšem přepočítala

Musím říct, že jsem měla všeho po krk už u druhého dítěte. Obě mi daly zabrat, jsou dost "živé" a po mateřských dovolených jsem vypadala o patnáct let starší. Když byly obě děti konečně školou povinné, otěhotněla jsem potřetí.

Nemohla jsem tomu uvěřit, byla to "nehoda" a ihned jsem se rozplakala. Napadlo mě, že půjdu tajně na potrat. To bych ale manželovi neudělala, nemohla bych se mu podívat do očí. Tajně jsem doufala, že bude třeba stejného názoru.

On měl ale z nečekané zprávy velkou radost, a tak jsem rovněž předstírala nadšení. Den za dnem jsem se ale cítila hůř jak fyzicky, tak psychicky. Vážně jsem nechtěla další miminko a mrzelo mě, že to to stvoření uvnitř asi vycítí. Dokonce mě napadlo, že bych o "to" mohla přijít samovolně. V mém věku by to nebylo nic nevšedního.

Mohlo by Vás zajímat:

Dušan (35): S manželkou jsme měli stejné priority. Teď, když se nám má narodit dítě, jsme ale přišli na zásadní rozkol

Kamarádka má opačný problém, musím se přetvařovat

Moje nejlepší kamarádka po dětech tajně touží a já věděla, že jí nemůžu říct pravdu. Kdyby věděla, že o třetí dítě nestojím, myslím, že by se se mnou přestala vídat. Vím, kolik už si užila trápení a zklamání.

Nemám se tedy absolutně komu svěřit a jen doufám, že zapracují hormony a já se začnu na dítě těšit. Momentálně si ve svém psychickém rozpoložení nedovedu představit, že bych se měla starat o bezbranné dítě.

Manžel mi s dětmi skoro nepomáhá, naše finanční situace je zoufalá a v malém bytě se nám nebude žít příjemně, není proto divu, že mám obavy. Jediný, kdo projevil soucit, byla naprosto nečekaně moje tchyně. Přitom bych to do ní vůbec neřekla, moc jsme spolu totiž nevycházely.

Mohlo by Vás zajímat:

Uršula (40): Porod byl pro mě otřesný zážitek. Rozhodla jsem se, že další dítě už nechci

Tchyně mi nabídla pomoc, byla to moje jediná záchrana

Moje tchyně mi mezi čtyřma očima nabídla pomoc. Koukala jsem jako blázen, nikdy jsme nebyly velké kamarádky. Musela na mě poznat, čím procházím, a dokonce se mi sama svěřila.

„Tohle bude zápřah. Děti ke mně můžeš posílat každé odpoledne, nebo je vyzvednu ze školy - budeme dělat úkoly. Taky jsem málem měla tři, ale nakonec na to nedošlo. Ulevilo se mi, i když bych to neměla říkat," podívala se na mě, jako by mi četla myšlenky.

Její nabídky si vážím, moje matka bydlí příliš daleko. Od té doby, co si se mnou tchyně promluvila, je mi o něco lépe. Zvláštní je, že uklidnění přišlo ze strany, z níž bych to rozhodně nečekala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (28): Odkaz zemřelého manžela mi dává možnost mít dítě. Tchyně je ale radikálně proti