Ludmila (61): Dozvěděla jsem se, že mám vnouče. Strašně se na syna zlobím, že něco takového dopustil a o malého se nezajímá

Když jsem se v těžké nemoci od Patrika (34) dozvěděla, že má čtyřletého syna, málem jsme vyskočila z postele. Syn svoje dítě nevídá a já jsem na něj naštvaná. Je mi jedno, že ho dotyčná žena podrazila, dítě za nic nemůže. Vnuka naštěstí můžu vídat a jsem za to šťastná.

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (65): Můj dospělý syn není schopen vybrat si partnerku. Bojím se, že se vnoučat nedočkám

Jednou mi Patrik řekl svoje tajemství

Synovi je přes třicet, do svatby se nežene a ani nevím, kdy naposledy měl vážnou známost. My jsme měli v jeho věku s manželem dávno děti, dnes je ale jiná doba. Syna nikam netlačím, nemělo by to smysl. Prostě vyčkávám, až se potká s tou pravou a ono se to nějak semele. Netušila jsem, že má přede mnou syn obrovské tajemství.

Někdy se stávalo, že byl kolem vánočních svátků trochu nesvůj. Nějak mu došel humor a tvářil se zasmušile. Obvykle ho to během ledna zase přešlo. Nedávno jsem vážně onemocněla a chvíli to se mnou vypadalo bledě. Patrik v domnění, že už se nevyléčím, šel s pravdou ven. Když mi řekl svoje tajemství, měla jsem takový šok, že jsem se z toho uzdravila snad ještě dřív.

„Mám čtyřletého syna. S jeho matkou jsme se domluvili, že ho nebudu vídat. Souhlasil jsem. Bylo to komplikovaný a navíc na mě ušila boudu. Napadlo mě, že bys to měla vědět,“ řekl mi zasmušile a kdybych v tu chvíli mohla křičet, pořádně mu vynadám. Možná dotyčná „ušila boudu“, ale pořád je tu dítě a to by se nemělo brát na lehkou váhu. Vždyť za nic nemůže!

Mohlo by Vás zajímat:

Denisa (52): Vnoučat se asi nikdy nedočkám, můj jediný syn studuje na kněze

Jsem na syna strašně naštvaná

Hlavně mi nešlo do hlavy, jakého syna jsem vychovala. Bojí se zodpovědnosti? Nebo jde o uraženou ješitnost? Jak může takový chlap klidně spát, když mu někde roste syn a on ho ani nevidí? Jakmile mi bylo lépe, trvala jsem na tom, že chci vnuka potkat. Patrik se nejdřív bránil, ale manžel na tom trval také.

A tak jsme se s Jonáškem potkali a já myslím, že měl radost. Každé dítě potřebuje babičku i dědečka. Jeho matka vypadala mile, snad jen trochu nedůvěřivě. Žila s partnerem a po Patrikovi se nesháněla, opravdu po něm nic nechtěla. Já jsem ale toužila vnuka vídat a prosila jsem ji, aby mi to občas umožnila.

Jednou za čas je Jonášek u nás, hrajeme si na zahradě a mně se splnil sen. Patrik ho také několikrát viděl, ale nechtěl se s ním seznamovat blíž a narušovat tak vztah s jeho náhradním tatínkem. Podle mě je to jen synova výmluva, zkrátka se bojí jakékoliv zodpovědnosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Oliver (56): Syn byl odmala zvyklý, že mu všechno zaplatíme. Když se osamostatnil, nestačili jsme se divit

Jednou vnuk dospěje a všechno se dozví

Jonášek mi říká „babičko“ a zatím nemá rozum z toho, kolik těch babiček vlastně může mít. Pro mě za mě, může jich mít třeba deset. Lepší, než nemít žádnou. Jen se obávám, že až z toho bude mít rozum, na Patrika se jednou hodně naštve.

Jejich podoba je do očí bijící. Pořád čekám, že se v Patrikovi něco zlomí a bude chtít vstoupit svému synovi do života alespoň částečně. Ten si ale stojí za původní domluvou a já jsem z něj zklamaná.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (60): Můj jediný syn střídá ženy jako na běžícím páse. Bojím se, že se nedožiju vnoučat