Luisa (22): Složila jsem jednomu klukovi báseň. Místo toho, aby mě pozval na rande, mě před všemi ponížil

Je fakt, že v dnešní době se nenosí psát zamilované básně, a ještě je nedejbože posílat dotyčnému. Proč by ale holka nemohla vyznat city klukovi jako první? Filip (20) na to každopádně připravený nebyl a můj dopis se ocitl na očích veřejnosti všem pro smích. Možná má sám „máslo na hlavě“, a tak mi chtěl ublížit

Mohlo by Vás zajímat:

Miluška (29): Sousedce jsem vyznala lásku, ale ona se mi vysmála. Bojím se, že to řekne mému manželovi

Dlouho jsem váhala, zda se vyznat ze svých citů

Myslela jsem, že Filip je citlivý kluk, ale přesvědčila jsem se o opaku. Možná jsem si ho vysnila, jak mám ve zvyku, ale odteď budu už opatrnější. Filipa jsem znala asi rok, hráli jsme ve společném amatérském divadelním spolku. Od začátku jsem pro něj měla slabost. Když se navíc ukázalo, že hraje v kapele na kytaru, málem jsem mu rovnou „lehla k nohám“.

Vysílala jsem mu nespočet signálů, ale nezdálo se, že by pochopil. Užívala jsem si každý koncert jeho kapely i každé naše divadelní představení. Vlastně na to vzpomínám s láskou a nostalgií, ačkoliv teď už vidím, že jsem byla hloupá naivka. Se svými city jsem se svěřila blízké kamarádce a od té chvíle z toho byla „nafouklá bublina“. Nemluvila jsem už o ničem jiném a na Filipa snad myslela i ve spánku.

„Měla bys mu to říct, nemáš co ztratit,“ tvrdila kamarádka. Ale nebyla to tak docela pravda, mohla jsem ztratit úplně všechno. Sen, představu, naději nebo zkrátka víru v romantiku a šťastné konce. Přesto jsem to chtěla risknout a Filipovi vyznat city. Moje máma sice tvrdí, že holka by tohle nikdy neměla dělat, ale já nesouhlasím. Proč by se mělo vždycky jen čekat, až muž udělá první krok? To bychom se mohly načekat celou věčnost!

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (25): Lámala jsem si hlavu nad dopisem od tajného ctitele. Netušila jsem, že souvisí s dávnou tragickou událostí

Napsala jsem svému idolu básničku od srdce

Nebylo to poprvé, co jsem měla v plánu oslovit svůj objev. V minulosti jsem to byla skoro vždycky já, kdo kluka pozval na nějakou akci. Možná jsem působila nedostupně, nikdo si na mě zkrátka netroufl. Tentokrát jsem měla nutkání vytvořit nějaký umělecký počin. Filip byl přeci jen kreativní duše.

Všechno jsem sepsala do veršů, poezii jsem měla vždycky ráda. Snažila jsem se nebýt melodramatická a nepsat prvoplánové verše jako „láska, páska“. Výsledek se mi líbil, nestyděla jsem se za něj. Kamarádka u těch veršů dokonce zamáčkla slzu, a tak jsem se rozhoupala a strčila Filipovi po zkoušce dopis do kapsy. Představovala jsem si, jak mi zavolá a pozve mě na rande.

Hrdě jsem se podepsala, na anonymy jsem už velká holka. Za pár dní jsem našla svůj dopis připíchnutý na nástěnce v divadle, kolem něj všichni kamarádi a jejich výbuchy smíchu. Díky bohu mám herecké nadání, přešla jsem to na pohled s klidem. Vůbec jsem ale nechápala, o co Filipovi šlo? Proč mě musel ztrapnit, vždyť je přeci hezké dostávat komplimenty.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (36): Děda si vybral na dopisování mladou holku. Překvapilo mě, jak jejich společná vášeň skončila

Kamarádka mi řekla, že je gay

Moje babička si klepala na čelo, když jsem se jí doma svěřila, co jsem provedla. „Kašlu na city, narodila jsem se ve špatné době,“ prohlásila jsem rezolutně. Kamarádka mi pak prozradila, co zjistila. Dopis se dostal omylem do nesprávných rukou a Filip si potřeboval zahrát na „drsňáka“. Měl k tomu osobní důvod.

„Ten kluk není na holky a ještě to nehodlá vytroubit do světa. Nějak se zasekl a odnesla jsi to ty,“ řekla mi kámoška, která měla podle svých slov ten nejdůvěryhodnější zdroj. Možná mě chtěla jen utěšit, když si mě Filip od mého vyznání vůbec nevšímal. Ať je to, jak chce, s básněmi jsem skoncovala, a jestli působím nepřístupně, tak na tom už nechci nic měnit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ilona (40): Máma mi k narozeninám dala dopis, který jsem jí napsala, když mi bylo patnáct. Po jeho přečtení jsem brečela jako želva