Internetové výzvy jsou dnes všude. Jednu takovou chtěli zkusit i Lukáš se svou přítelkyní. Mysleli, že jim to vnese vzrušení do života, ale ukázalo se, že to není tak jednoznačné.
Bylo to jedno z těch odpolední, kdy jsme s Klárou procházeli sociálními sítěmi a smáli se všemožným výzvám, které lidé podnikají. Narazili jsme na něco, co nás zaujalo – páry, které si slíbily mít sex každý den po dobu jednoho roku. Zprvu jsme se tomu smáli. Pak to Klára navrhla. Prý to bude legrace, zpestření, které nám po třech letech vztahu prospěje. Závazek vypadalo jako dobrý nápad, který by mohl vrátit do naší ložnice jiskru.
Náš denní rituál jsme si užívali
Začátky byly skvělé. Pocit, že se něco změní, nás oba nadchl. První týdny to bylo vzrušující, skoro jako bychom se znovu poznávali. Snažili jsme se být kreativní, plánovali jsme večery tak, aby byl prostor jen pro nás dva. Smáli jsme se vlastní nešikovnosti a užívali si každý moment. Každý večer byl zvláštní, speciální.
V jednu chvíli jsem si uvědomil, že jsme se začali vyhýbat spontánnosti. Sex se stal položkou na seznamu úkolů. Klára občas vtipkovala, že máme „náš denní rituál“, ale já začal cítit, že to, co mělo přinést vášeň, nás spíše odcizuje. Byly večery, kdy jsme byli oba unavení, ale slib byl slib. Vícekrát se stalo, že jsme se milovali mechanicky, bez citu, jen abychom mohli odškrtnout další den. Naše dřívější blízkost mizela.
Jednoho dne jsem si začal všímat, že Klára začíná být odtažitější. Zpočátku jsem tomu nevěnoval pozornost. Myslel jsem, že je unavená nebo ve stresu z práce. Ale postupně bylo jasné, že se něco děje. Přestali jsme si povídat, sdílet, co nás trápí. Místo večerního povídání u televize a smíchu, jsme vedle sebe leželi v posteli a doslova jsme čekali, kdo z nás bude ten, kdo tento denní rituál iniciuje.
Za pár měsíců jsme spali odděleně
Jedné noci, kdy jsem se snažil Kláru přemluvit, abychom dodrželi naše pravidlo, se na mě podívala tak, jak jsem ji nikdy neviděl. Odmítla. Poprvé za půl roku. „Nechci, já už prostě nechci sex. Kašlu na výzvu. Chci klid a chci spát.“ Zvedla se a odešla spát do obýváku, kde spala dalších několik nocí. Něco ve mě prasklo. To, co začalo jako zábavná hra, se proměnilo v něco, co nám vzalo poslední zbytky intimity.
Začali jsme si vyčítat věci, které by dřív nehrály roli. Klára říkala, že jsem na ni tlačil. Já se bránil, že to byl její nápad. Ale oba jsme věděli, že chyba byla na obou stranách. Slib, který měl posílit naši lásku, se stal příčinou našeho odcizení. Zjistili jsme, že něco tak intimního, jako je sex, nemůže být plánováno jako příprava večeře.
Nakonec jsme se rozhodli, že s výzvou skončíme. Bylo těžké přiznat si, že to, co jsme považovali za způsob, jak oživit vztah, nás málem zničilo. Ale bylo to nezbytné. Začínáme teď od začátku, pomalu, bez pravidel. Učíme se znovu být spolu, ne proto, že musíme, ale proto, že chceme.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.