Dětství a dospívání je citlivé období. Obzvlášť, když rodiče žijí odděleně a vy svého otce vlastně ani nevídáte. To je i příběh Madliny dcery. Místo toho, aby žila ve šťastné rodině, musela si projít něčím, co ji traumatizovalo na celý život.
Moje dcera Anežka je už dospělá, je jí pětadvacet. Prožily jsme toho spolu hodně. Neměla úplně jednoduché dětství a vím, že je to částečně i moje vina. Teď, když se mi svěřila, co se jí kvůli mně v dětství doopravdy stalo, zhrozila jsem se.
Po rozchodu jsem si našla nového přítele
Od jejích pěti let jsme žily samy. Její otec nebyl žádný vzorňák a velmi brzy mu došlo, že bude jednodušší od nás odejít než nás živit. Byl to velký boj, chodila jsem do práce, musela Anežku vyzvedávat ze školky a na všechno bylo málo času. Život samoživitelky je náročný a není jednoduché se s ním poprat.
Brzy jsem si našla přítele. Karel byl hodný a pracovitý. Ke mně a Anežce se vždy choval moc hezky. Neměla jsem nikdy špatný pocit, když byl s námi. Vždy jsem si společné chvíle užívala. Navíc to bylo o malinko jednodušší, chodil do práce a výdaje za bydlení jsme si dělili. Najednou jsem měla prostor se nadechnout a začít znovu žít.
Přítel se od nás po roce odstěhoval
Náš vztah s Karlem ale neměl dlouhého trvání. Po roce se od nás odstěhoval. Řekl, že si našel práci v zahraničí, která je daleko lépe placená. A my jsme se najednou ocitly zase samy. Na Anežce ale bylo v té době vidět, že jí jeho odchod moc nemrzí. „Nepotřebujeme nikoho, zvládneme to samy,“ řekla na svůj věk vyzrále.
Teprve před pár dny jsme se dozvěděla, co za tím vším stálo. Proč jí Karlův odchod nevadil. Co jí vlastně provedl. Anežka s tím přišla za mnou sama. Nevím, proč teď, proč skoro dvacet let mlčela, ale jsem ráda, že se mi svěřila. „Pamatuješ, jak si žila s Karlem? Bylo mi tehdy osm let. Ale pamatuju si to, jako by to bylo včera,“ řekla mi Anežka.
Dcera se mi svěřila, co se u nás po večerech dělo
„Párkrát, když jsi nebyla doma a měla jsi noční, tak mě osahával. Bylo to nepříjemné, ale já nevěděla, co říct. Nemohla jsem se ani hnout, bylo to hrozné. Za celý rok se to stalo asi čtyřikrát, ale stále si to pamatuji,“ řekla mi. Byla jsem zděšená z toho, s čím se mi svěřila. Nemohla jsem uvěřit, čemu jsem dceru vystavila.
Neustále na to musím myslet a dělá se mi zle. Nechápu, jak jsem mohla být tak slepá. Nechala jsem dceru v rukou cizího muže a v klidu si odešla do práce. Měla jsem být vnímavější. Měla jsem na to přijít. Kvůli mně teď trpí a má trauma na celý život.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.