Trochu bláznivý, trochu úsměvný, trochu vážný týdeníček obyčejné, byť slavné mámy dvou kluků je zpět. Vendula Pizingerová se po návratu z dobrodružné cesty na Island a do Španělska ocitla v tvrdé realitě všedních dnů. Ve své rubrice Máma na přechodu se rozepsala o tom, jak v noci nemůže spát a proč nikdy nepozve na návštěvu Agátu Hanychovou.
Nemůžu spát. Ale to se teď asi děje více lidem.
Dokoukala jsem v televizi pořad 168 hodin a prostě mi nejde usnout. To se mi nestává moc často, protože když vedle mě spí dítě i manžel, tak si vážím chvil, kdy se můžu vyspat. Právě jsem tu svoji asi propásla. Ale to vlastně nevadí. Mám alespoň čas věnovat se vám.
Je to takový zvláštní návrat do reality. Skoro čtrnáct dní jsem se nechala šlehat mrazem, oslňovat sluncem, zavalit kameny a já ani nevím, co dalšího nás na té krásné cestě ještě potkalo. Abych vás navnadila, tak v dubnu nás čeká další.
O mužích, kteří překračují věci
Jsem totálně dezorganizovaná. Chodím do práce a snažím se dělat víc věcí najednou. Jsem s Pepíčkem, snažím se cvičit a vlastně ani nevím, jestli všechno dělám pořádně - ale snažím se. Snažím se taky uklízet. Moje máma vždycky říkala: "Vy mě tady necháte udřít se k smrti!" Teď už to říkám i já.
Pepíček po domě rozesívá různý předměty, který dospělí chlapi překračují. Jestli se to od nich očekává nebo ne, to nevím. Můj muž je do toho všeho myslivec. Když minule přišel z lesa, pošlapal celou prádelnu a sklep prazvláštní směsí bahna a něčeho dalšího. Když jsem ráno nesla prádlo do pračky, chtělo se mi brečet. Vážně jsem si nikdy nemyslela, že se mě tyhle věci budou dotýkat. Vždycky jsem byla spíše bohém. Třeba mi taky občas něco upadlo a třeba jsem to taky jenom přeskočila. Teď, když už je těch věcí hodně, tak se mi přeskakovat nechtějí. Zřejmě je to taky otázka organizace a zapojení všech pracovních sil. Zatím v počtu jedna. Uvidím, jak to budu snášet do budoucna.
Agáta Hanychová a její sterilní kuchyň
Dneska mě na tohle téma náhodou přivedl Instagram, kde měla živé vysílání Agáta Hanychová. Vařila v kuchyni a měla ji úplně vyleštěnou. Nebyly tam žádné předměty, byla úplně čistá. Na sporáku měla jeden kastrol, vařila, byla namalovaná, nasvícená a u toho si povídala s lidmi. Docela mě tím ohromila. Kdybych měla spustit živé vysílání teď já, tak to spíš vypadá, že nás někdo vykradl.
Nová sedačka je plná pribiňáku a psí lásky
Myslím, že s tím bojují skoro všechny mámy s dětmi, velkou rodinou, domem a psy. Naši psi se taky nepřezouvají, když chodí z venku domů. Koupili jsme si novou sedačku, krásnou zelenou. Kromě pribiňáku a dalších věcí už tam jsou taky stopy po psí lásce. Teď to vypadá jako propagační článek pro nějakou úklidovou firmu, ale není to tak. Je to jenom zamyšlení nad tím, že se občas necháváme unést prkotinama. Vrátím se k aktuálnímu dění ve světě a k tomu, co se děje blízko nás, v naší mysli a v našich srdcích.
Jak se v novém světě naučit žít
Vždycky jsem bojovala s nespravedlností, a ta pro mě znamenala nemocné děti. Když někde umírají děti, tak se s tím nedokážu smířit – asi jako většina z nás. U zákeřné nemoci máte pocit bezmoci, stejně jako v téhle situaci. Jsem zvědavá, jak se s tím naučíme žít, protože to asi není otázka dnů nebo hodin. Bude to dlouhodobé. Jak se naučíme žít s novými lidmi? Určitě nám to přinese nový pohled na svět a jiný zážitky. Co my víme, jak je naplánovaná naše budoucnost? Tu neznáme. Možná jen s dobrým pocitem, že jsme někomu pomohli, se s námi ponese pozitivní energie.
Jak se změnil charitativní trh
Otočil se nám i charitativní trh - směrem k pomoci Ukrajině. Jsem zvědavá, co to udělá s organizacemi v Česku, které jsou odkázané na dárce. Pomáhají tady lidem s věcmi, které jsou nezbytně nutné. Málokdo ví, že mají programy, které dotují a musejí plnit. Ať už se starají o seniory nebo postižené děti. Jsem zvědavá, jak tohle všechno bude fungovat. Češi jsou štědří a když se někde něco stane, tak rychle zareagují. Mnohdy o těchto organizacích ani nevíme, ale pracují soustavně už dlouhé roky. Mám obavy, aby to nepoškodilo jejich chod. Uvidíme, jak to celé nakonec bude.
Milovaná Eva Holubová a její nepořádek
Tak jsem si k tomu nespaní slušně (nebo neslušně) otevřela pivo. Protože můj stav pořád pokračuje a já nespím. Vrátím se k tomu nepořádku a zmatku. Říká se, že když ho máte v životě, máte ho i doma. Neříkám, že žiju šíleně organizovaným životem. Běžím z bodu A do bodu B a potom ještě do C. Byla jsem na návštěvě u kamarádky Evy Holubové u ní doma na Sicílii. Říkala, že v Praze mě na návštěvu nikdy vzít nemůže, protože tam má strašnej bordel. Někdy koukám na její stories o tom, jak uklízí, a myslím u toho na sebe. Eva by mě na návštěvu určitě vzít mohla. Ale Agátu Hanychovou sem nepustíme, ta má doma strašnej pořádek.
My ženský chceme vyřešit všechny problémy světa
Teď už chápete, co všechno mi leží v hlavě? A to je přesně ono, to je noční přemýšlení. Četla jsem, že ženský přemýšlejí o 70 % víc než chlapi. To je stoprocentně pravda. Můj manžel třeba nepřemýšlí vůbec o ničem, ten spí. Nedokážu se teď od toho přemýšlení žádným rozumným způsobem oprostit. Přitom bych měla, protože ráno mě čeká další probdělá noc, a tentokrát ne proto, že by Pepíčkovi rostly zuby nebo ho bolelo bříško. Tentokrát proto, že mě bolela duše, hlava, srdce a vlastně jsem si vůbec neodpočinula. My ženský prostě řešíme všechny světový problémy a nedokážeme to v sobě utnout. Klidně si o tom můžeme dát anketu. Na co myslíte vy, když nemůžete spát?
Mám chvíle, kdy myslím na krásný věci. Jsou to chvíle meditace, který jsou strašně vzácný. Člověk musí dokázat svůj mozek zastavit. Bohužel žena svoji mysl nedokáže ovládnout. Přeju tedy všem, aby se dobře vyspaly a myslely na hezký věci. Ještě pořád tady žijeme hezkej život.