Svátek svatého Václava, patrona české země, nemá zvláštní význam jen pro naši republiku, ale také pro Vendulu Pizingerovou. Naše Máma na přechodu se totiž narodila jako Václava a svátek slaví ve stejný den jako někdejší kníže. Jak navíc potvrzuje ve svém nejnovějším sloupku, zažila kvůli svému netradičnímu jménu už nejednu prekérní situaci.
Ve středu jsme oslavili svátek svatýho Václava, státní svátek a taky svátek můj. Jmenuju se Václava, ale říká se mi Vendula. Myslím, že to skoro všichni vědí. Můj táta byl Václav a naši mi tohle jméno dali proto, že chtěli, abych byla Vendula, ale ta tenkrát nebyla v kalendáři. Takže jsem prostě Václava. Někdy mi přijde, že mám mužské prvky jednání a konání, ale za to to jméno určitě nemůže.
Říkali mi Václavko, Vendy i Venuško
S tímhle jménem netypickým pro holku jsem se docela sžila. Ve škole mi říkali Václavko, pak Vendy a to mi přišlo jako tanečnice u tyče. Babička mě oslovovala Venuško a to mi bylo vždycky nejpříjemnější. Ale když mi tak řekne někdo jinej, tak to zatahá za uši.
Znám spoustu Václavů, a dokonce jsem měla jednu spolužačku, která se jmenovala Václava Chaloupková. Byla to dcera žokeje Chaloupky. U nich se také jméno neslo rodově jako u nás. Hrozně vtipný je moje jméno v zahraničí, protože ho neuměj přečíst a je z toho Vaklava. Což mi připomíná arabský dezert baklava.
Po smrti prvního muže jsem byla za podvodnici
Zajímavý je, jak někteří lidi moje jméno přijímají a někdo z něj byl občas i vyděšenej. Většinou na úřadech a taky se mi stalo, že mi někdo vystavil letenku na jméno Vendula a pak s tím byl problém. Pamatuju si, že když byla ta kauza kolem smrti mýho prvního muže, tak mě bulvár nazval podvodnicí, protože se jmenuju Václava a ne Vendula. Jako by nikdy nikomu neříkali přezdívkou. Třeba Kapitán Demo se tak určitě jmenuje. No nic. Moc jsem to tenkrát nechápala.
U syna Kuby jsem měla jasno, že to bude Kuba, ale ještě jsem zvažovala jméno Filip. Jak je důležité míti Filipa. Filip byl vždycky krásnej kluk a nikdy nevíte, jaké dítě se vám narodí, takže nakonec to byl radši Kuba. Jakubů bylo vždycky hodně, je to hezký biblický jméno. Nic proti ničemu. Taky mě napadlo, že by se mohl jmenoval Karel, ale dneska jsem ráda, že se tak nejmenuje. Když jsem uvažovala, jak se bude jmenovat Josífek, který byl původně Josefíno, doma jsem nadhodila, že by to mohl být Václav. Ale nesetkalo se to s velkým úspěchem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V našem rodě už další Václav bohužel nebude
V poslední době, co takhle kolem sebe vidím, se český jména moc nedávaj. Dneska už asi nikdo holku nepojmenuje Václava. Přitom se dá tohle jméno tak hezky slavit, když je ten státní svátek. Nejen můj táta, ale i jeho táta byl Václav. Maminka byla po dědovi Jaroslava a hrozně tím trpěla. Jména se tenkrát často dědila z pokolení na pokolení a v našem rodě už asi další Václav bohužel nebude. Ale zato u nás pokračuje Josef.
Postupem času jsem si na svoje jméno zvykla a jsem na něj pyšná. Sice mi ve středu poslal přání k svátku jenom jeden člověk, ale to nevadí. Svátek jsem si užila, ale museli jsme se předzásobit, když byly zavřený obchody. V úterý to tam vypadlo jako před válkou. A to byl jen jeden den volna a lidi bláznili.
Jsem hrdá nositelka svého jména!
Ať už máte důvod, nebo nemáte slavit svatýho Václava, tak bychom si mohli připomenout trochu historie. Svatý Václav byl český kníže a světec, který se stal hlavním patronem českého národa a symbolem české státnosti. Jako kníže, po porážce od saského krále, dokázal zachovat suverenitu českého státu a založil rotundu svatého Víta, hlavní kostel knížectví. Podle legendy byl zavražděn služebníky svého bratra Boleslava, který po něm převzal vládu. Po smrti pak začal být uctíván jako svatý pro svou zbožnost a posmrtné zázraky.
Jednou jsem byla v pořadu Zlatíčka a tam si mysleli, že mě nachytají, že neznám historii svého jména. Ale to se spletli. Jsem jeho hrdá nositelka!