Vendula Pizingerová se rozepsala o svých příhodách s kočárkem. V rubrice Máma na přechodu se svěřila s tím, jak ji bezdůvodně seřval cizí muž, když parkovala na místě určeném pro rodiny s malými dětmi. Její noční můrou jsou ovšem jezdící schody, těm se s Pepíčkem úplně vyhýbá a dává raději přednost výtahu.
Čeho se s kočárkem hrozně bojím, jsou jezdící schody v metru nebo v obchoďáku. Snažím se jim vyhnout a radši jedu výtahem, protože Pepíček, to je naše velký nebezpečí. Včera zrovna dostal atomovej záchvat v drogerii. Zlobil a válel se tam po zemi. Tak jsem si vzpomněla, jak jsem si vždycky říkala, to není možné, co je to za matky, jak se jim tohle může stát. A může! Na dnešek se Pepíček pořádně vyspal 12 hodin, tak věřím, že bude mít lepší náladu a že ten den bude lepší.
V zahraničí mi s kočárkem všude otevírali dveře
Četla jsem o mamince s kočárkem, kterou vykázal řidič z autobusu. Tak vám povím svůj dnešní zážitek. Byla jsem nakoupit a zaparkovala jsem na místě označeném pro matky s dětma. Vylezu z auta a začne na mě řvát chlap, co si to dovoluju a proč tam parkuju tím velkým autem. Když jsem mu řekla, ať se jde podívat do auta, že tam mám dvouletý dítě, tak utekl.
Je pravda, že když jsem s Pepíčkem v zahraničí, tak mi s kočárkem všude otvíraj dveře a ochotně pomůžou. Tady spíš lidi dělají, že tě nevidí. A nebo je to tím, že už je mi dvě stě.
Chlapi prožívají rýmu hůř než ženy
Asi to znají všechny mámy, když začne dítě chodit do školky a neustále má nudli u nosu. Pepíček byl ve školce třikrát na půl dne a stačil domu přitáhnout rýmu, která se samozřejmě vyřádila na nás na všech. Tenhle týden je doma a střídáme se u něj s manželem a babičkou. Chlapi prožívají nemoci trochu jinak. Kdysi jsem četla, že je dokázaný, že mají na rýmu a jiný nemoci úplně jiný práh vnímání a bolesti. Že je to pro ně daleko horší než pro nás, ženy.
Takže Pepíček i jeho kamarádka Anička jsou nastydlý a trávíme teď dny doma. Nějaké pracovní věci jsem si odbyla, něco jsem musela zrušit. Dneska jsem měla jet na služební cestu do Ústí nad Labem, naštěstí mám perfektní kolegyně a jedna to vzala místo mě.
S rýmou už se do školy nechodí
Čas na práci, ale i na sebe, na mateřský tak nějak pořád ubejvá. Zítra jsem si chtěla zacvičit, tak uvidím, jak to všechno bude. Dneska jsem úplně přiblblá, bolí mě v krku a sotva mluvím.
Každopádně jsem si všimla, jak se po období covidu bojí rodiče dávat děti do školek a bojují proti tomu i ve školách, aby se nepřenášely nemoci. S rýmou už se do školy dneska prostě nechodí. Nemocnice jsou teď plný dětí s RS viry. Ta pandemie nás přece jen zasáhla, co se týká imunity.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Suchej únor má určitě něco do sebe
Minulý týden jsem byla na křtu knížky o kojení, kterou napsala moje kamarádka Zdeňka Nosková. Už jsem tady jednou o Zdeňce a její knížce psala. Teď jsme knihu konečně pokřtili. Bylo tam asi půlroční miminko a já už bych ho zase drapla a odvezla si ho domů. Já jsem v tomhle hrozná.
Přišla Monika Absolonová, Andrea Kalivodová a pozvali jsme i své kamarádky a přátele Kapky. Dobrý na tom bylo, že držím Suchej únor a nepiju, takže jsem byla brzo doma a uvařila si detoxikační čaj. Suchej únor má určitě něco do sebe. Četla jsem, že trvá asi týden, než se tělo od alkoholu očistí. A myslím, že každej, kdo rád konzumuje alkohol, by takový očisty měl dělat.
Problém je v tom, že mám 18. února narozeniny. To mi trochu hází vidle do celýho Suchýho února. Budeme asi dělat zabijačku, tak na to se moc těším. Vzhledem k tomu, že jsem teďka taková vzorná a držím zdravou stravu, doufám, že pak nebudu mít problémy a žlučníkovej záchvat. O tom, jak to všechno dopadlo, zase příště.