Vendula Pizingerová otevírá společenské tabu: Dneska odchází ze světa daleko víc dětí kvůli psychickým problémům

Mým dnešním tématem je dětská duše a dětská psychiatrie. Myslím, že už jsem tady psala, že je nedostatek volných kapacit, málo lékařů a hodně dětí, který potřebují pomoct. Já se na dětské psychiatrii ocitla náhodou před více než čtyřmi lety v pražském Motole a říkala jsem si, pane bože, tady to vypadá nějak hrozně, jak po válce. A tak jsem šla, zazvonila na hlavní sestru a řekla jí, že jim to tam trošku opravíme, že jim trošku s Kapkou pomůžeme.

Mohlo by Vás zajímat:

Nejsem Vendula, jsem hrdá nositelka jména Václava, prozrazuje Vendula Pizingerová v rubrice Máma na přechodu

Jsem ráda, že se nám povedlo otevřít terapeutickou zahradu

No a od té doby už máme za sebou několik heren v budově dětské psychiatrie, děti mají nový postele a včera jsme měli úžasný den, protože jsme dokončili terapeutickou zahradu a slavnostně ji otevírali. Je to krásné, je tam obrovský altán, velký hřiště, děti tam můžou hrát ping-pong, volejbal, basketbal, všechno, co se jim zachce. V tom altánu můžou trávit čas, když není úplně dobrý počasí, můžou tam chodit se svýma návštěvama, rodičema, kamarádama a taky tam můžou probíhat i terapie.

Já jsem za to moc ráda, za Kapku, že to dokázala. Nebylo to jednoduché, všechny ty stavební povolení, a všichni víme, že stavět v této době není úplně jednoduchý. Ale podařila se dobrá věc, a hlavně jsem včera viděla, že se tam děti cítí dobře. Vyšlo nám ještě navíc počasí, tak to bylo všechno krásné. Vlastně celý ten problém je někde úplně jinde. Jak děti vnímáme, jak je vychováváme, jestli u toho děláme chyby a uvědomíme si, na co se máme zaměřit.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová si udělala papíry na motorku: Při první jízdě jsem se přerazila na štěrku, líčí Máma na přechodu

V důsledku sebevraždy umírá víc dětí než na rakovinu

Dneska daleko víc dětí odchází z tohohle světa na psychické problémy, tím myslím dokončený počet sebevražd, než na onkologická onemocnění. Což je vlastně taková stres vyvolávající, tahle ta zvláštní doba. Já jsem předevčírem šla v Říčanech na poštu a potkala jsem dvě mladý holčiny. Mohly být ve věku mého Kuby, tak 16-17 let. Měly na sobě crop topy, úzký džíny, ze kterých jim koukalo břicho, který vypadalo jako obrácený lavor. Doprovázeli je kluci, všichni hlaholili a bylo jim fajn. O dva metry dál stála holka opřená o dopravní značku, která byla silnější, a viděla jsem ten její smutnej pohled.

Je to taky o tom, jakou klademe na děti normu. Jak má co vypadat, kdo má být jak šťastnej. Myslím si, že se v dnešní době klade důraz na design a duše se zanedbává. Já už jsem o pomoci psychiatrii přemýšlela před x lety, když jsem přišla o prvního muže, protože to byla taky otázka psychiky.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Vendula Pizingerova (@vendulapizingerova)

Nikdo se nechlubí, že byl šest týdnů v léčebně

Je to téma, o kterém se pořád dostatečně nemluví. Navzdory tomu, že jsme civilizovaný národ. Není to pro spoustu lidí sexy téma. Když budete s někým mluvit, tak vám radši řekne, že byl na operaci hemeroidů, než že byl šest týdnů v psychiatrické léčebně. Pamatuju si, že když jsme vybírali na tu terapeutickou zahradu peníze přes Donio, tak nám potom musel pomoct náš největší partner Shell. Ta rekonstrukce stála skoro 6 milionů korun.

Když to vyprávím lidem, kteří k tomu nemají vztah, tak si myslí, že vybíráme na nějaký blázny. Ale to nejsou blázni, to jsou děti, kterým jsme možná někdy i my nevědomky ublížili. Hlavně je to naše budoucí generace, která jednou, až my budeme starý, by se měla nějakým způsobem o nás postarat. Já mám doma puberťáka Kubu a kluci mají pubertu dlouho. Přijde ze školy a říkám: "Co bylo ve škole?" On: "Nic." A zaleze si do pokoje. Tady je obzvlášť důležitá komunikace.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula Pizingerová o peripetiích při zavařování: Máma se ošklivě opařila, připletla se jí do cesty kočka a spadla ze schodů

Dnešní doba klade na děti větší nároky

I když holky mají někde možná horší a divočejší pubertu, tak si myslím, že s rodičema mluví. Já si svoji pubertu moc nepamatuju, ale musela jsem v ní taky být, anebo jsem si to potom odskákala ve třiceti. Ale s mámou jsem si povídala a v tom období byla moje nejlepší kámoška. Vyprávěla jsem jí, jaký se mi líbí kluci, laky na nehty a další blbosti. Bylo to určitě omezenější. Dneska je všeho přehršle. Nemusíte shánět zepředu rozepínací podprsenku a sadu týdenních kalhotek v Tuzexu, jako jsme to měli my.

Ale nevím, jestli tohle všechno je vlastně fajn. To je těžký posoudit. Člověk nemá manuál na výchovu. Tak si říkám, že v případě Pepíčka, kterýmu jsou dva roky, to jednou bude řešit spíš manžel.

Ale každopádně jsem ráda za každou pomoc a za to, že vnímáte Kapku naděje, která se začala o tuhle problematiku zajímat a otevírá téma psychického zdraví. My se psychiatriím budeme věnovat dál nejen v nemocnicích v Praze, ale po celé České republice. Náš sen je na to upozornit edukativním způsobem, prostřednictvím jakéhosi dokumentu. Byla bych ráda, aby nám všechny tyhle plány vyšly a aby ve finále byly nemocnice radši prázdný, než takhle přeplněný, protože nárůst psychicky nemocných dětí je 400% a to je hrozně moc. A nemůžeme se všichni vymlouvat na covid, i když ten tomu taky, jak se říká, natrhnul zadek.

Galerie Vendula Pizingerová otevřela terapeutickou zahradu pro nemocné děti

+ 11 fotek + 12 fotek