Facebook
Instagram
Vendula Pizingerová se netají tím, že má ráda jídlo, pohostinství a restaurace. A jak přiznává v dalším pokračování své rubriky Máma na přechodu, také ráda a snad i dobře vaří. Ne vždycky jde ale všechno podle představ. A tak jednou zapomněla chleba v troubě a jednou si ve Francii dali s manželem delikatesu, na kterou budou ještě dlouho vzpomínat.
Mám vaření moc ráda, je to pro mě relax. Vařím asi od dvanácti let, koukala jsem vždycky na babičku. Ta měla rodinnou školu na Hluboký, učila mě vařit i péct. U nás doma se vždycky hodně peklo, ale já už tomu moc nedám. Buď to nikdo nejí, nebo se to nesní, protože toho upeču moc a je mi to potom líto.
Jak jsem zapomněla v troubě chleba
Vždycky to zůstane u nějakých těch štrůdlů nebo koláčů. Problém mi trošku dělá kynutý těsto. Když byl Josef jednou nemocnej, tak měl chuť na kynutý meruňkový knedlíky. To byly normálně karcinogeňáky, vypadaly fakt strašně, takový boule. A to jsem první těsto vyhodila a napodruhý pak zatopila v krbu, aby vykynulo.
Ale naučila jsem se od kamarádky perfektní chleba. Tam se dává takový to sypký droždí a normálně mi to vykynulo a ten chleba byl výbornej. Když jsem ho pak pekla znovu, tak jsem úplně zapomněla, že ho mám v troubě a odešla ke kamarádce Lucce, která bydlí asi 500 metrů od nás. A tak volám Kubovi, aby vypnul troubu a vyndal ten chleba. A on mi to samozřejmě nebral. Tak jsem si od Lucky půjčila elektrickou koloběžku, aby se to nespálilo. Jenže to samozřejmě dopadlo úplně jinak, protože jsem jelito. Když jsem zmáčkla plyn, tak se mi zdálo, že to jede strašně rychle a že se přizabiju. Tak jsem tu těžkou koloběžku táhla za sebou. Chleba jsem teda zachránila a pak ho sežrala.
Potřebovala bych kurz na úpravu zvěřiny
Maso mám ráda na všechny způsoby. Jestli jsem někdy něco zkonila, je to zvěřina, ta mi nějak nejde. Díky tomu, že můj muž se stal myslivcem, máme plný mrazáky a koukají z nich různý zvířecí nohy. A ještě si pořídil přístroj na staření masa, takže to pojal čistě vědecky. Josef taky rád vaří a jí. Kuba i Pepíček zvěřinu jedí, ale já se přes to nějak nemůžu přenést. To manžel třeba vytáhne jelení játra a řekne, že budem dělat paštiku. Na Vánoce jsme ji kamarádům připravili jako dárek a povedla se nám. Akorát si musíme koupit jinej mixér, protože to maso bylo moc nahrubo.
Taky jsem manželovi dělala játra narychlo. Zalila jsem je asi půllitrem portskýho a říkal, že byly dobrý. Když peču maso, tak s tím většinou nejsem spokojená a říkám si, že je to tím, že to je zvěřina, nebo že to prostě neumím. Tam bude asi zakopanej pes. Ale i tak se to chci naučit. Člověk se učí celý život. A tak si říkám, že bych potřebovala nějaký kurz na úpravu zvěřiny.
Kurz vaření mi pomohl v úpravě ryb. Dostala jsem jako vánoční dárek jeden, který se jmenuje Rybí menu podle Marka Raditsche, a učila jsem se vykostit a vyfiletovat rybu. Uvítala jsem, že nikam nemusím, protože kurz probíhá online. Prostě jsem si Marka pustila doma a učila jsem se ve svý kuchyni. Úpravu kapra, lososa, candáta, tuňáka a dalších ryb jsem snad dotáhla k dokonalosti.
Když jsem byla malá, říkali mi vrah pstruhů
Když přijdu unavená domů, chytím nůž a začnu vařit, je to pro mě relax. Někdy, třeba o víkendu, uvařím x jídel, když mě to chytne. Z český kuchyně miluju španělský ptáčky. Většinou z časových důvodů dělám rozlítaný. U nás doma to mají všichni moc rádi. A uvařit to lze z jakýhokoliv masa. Když jsem neměla hovězí ani vepřový, tak jsem vzala krůty a bylo to taky skvělý. Akorát párky tam nedávám celý ani na půlky, protože jsou pak rozšklebený. Jednou jsem neměla normální párek, jsem tam dala kuřecí točeňák a vypadalo jako z Černobylu. Šíleně to nabobtnalo, tak jsem to musela rozkrájet.
Na co si ráda zajdu do restaurace, jsou ryby. Mám ráda snad všechny ryby i krevety a chobotnice. Moc nejím mušle a tyhle věci. Nemám v to důvěru. Ryba musí být tak akorát, aby byla šťavnatá. Manžel připravoval jako valentýnskou večeři pstruhy a moc se mu to povedlo. Vzhledem k tomu, že omezuju příjem cukrů, tak jsem pstruha neměla s pažitkovým bramborem, ale se salátem. A přiznám se, že brambor na másle a na kmínu tomu chyběl.
Když jsem byla mladá, tak mi říkali vrah pstruhů. Já je totiž furt jedla. A mám ráda i houby, dělám pappardelle s parmezánem a právě houbama. To je taky moc dobrý. A pak jsou samozřejmě jídla zbytkový, který nikdy netrefíte znovu, protože je děláte z toho, co zrovna máte. Takový jídla z jednoho hrnce. Mezi ně počítám i rizoto. Když třeba peču maso, bůček nebo králíka a zbude mi maso s výpekem, tak tam přidám zeleninu a rýži a je to vždycky moc dobrý. Mám ráda i dršťkovou polívku. Nebo dršťky alla romana. Tam jsou rajčata, řapíkatý celer a ty dršťky, mňam.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jednou jedinkrát jsem muže viděla, že by nesnědl jídlo
Ale jednou se nám ve Francii stalo, že jsme si dali nějaký krájený žaludky a střeva. A to teda bylo šílený. To bylo poprvé, co jsem viděla svýho muže, že nesnědl jídlo. Naštěstí k tomu byly hranolky, tak jsme snědli aspoň ty.
Ráda také chodím do restaurací, bohužel na to nemáme moc času, a tak tam někdy skočím sama. Třeba když letím do práce nebo z práce, tak se tam zastavím a dám si něco dobrého a i zdravého, nemusí to být kalorická bomba. Ale mám ráda tu atmosféru restaurací, mám ráda pohostinství a mám samozřejmě ráda k jídlu dobrý víno. Preferuju bílý, i když k některým druhům masa se hodí červený, to jsem se ale ještě nenaučila moc pít.
Jen jednou, loni v listopadu, jsem dostala nápad, že si koupím červený víno a chtěla jsem Chianti, jak se to prodávalo za komunistů v takový tý pletený lahvičce a pak si z to lidi dělali svícny. A fakt jsem ho sehnala! Pak jsem se vydala ke kamarádce a předestřela jsem jí vizi, že nesu červený víno, který mi moc nechutná, tak si dám jen jednu skleničku tentokrát a můžu jít domů. No, tak jsem ho zase vypila celý samozřejmě. Teďka ale držíme Suchej únor, takže dobrý.
V sobotu mám narozeniny a čeká nás zabijačka, ale o tom zase příště. Zdravím všechny kuchaře a díky!
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
