Marcel (42): Syn si přál domácího mazlíčka. Zvolili jsme nenáročné zvíře, ale málem jsme kvůli tomu vyhořeli

Nenapadlo by mě, že jedno spontánní rozhodnutí může mít takové následky. Syn dlouho toužil po domácím mazlíčkovi, ale na psa nebo kočku jsme neměli čas. Pak jsme v zverimexu narazili na malé leguány. Byli levní, prodavač říkal, že péče o ně je snadná – stačí akvárium, teplo a pár cvrčků na krmení. Vypadalo to jako ideální řešení.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (35): Domácí mazlíček odhalil manželovu nevěru. Vlastně mě to pobavilo

Nebyly s ním žádné problémy

Leguán byl maličký, občas se pohnul, občas se natáhl pod lampu, skoro žádná starost. Syn se o něj staral, krmil ho, ale jinak si ho moc nevšímal. Jenže jak čas plynul, začali jsme si všímat, že náš „malý domácí mazlíček“ není už tak malý. Rychle rostl a brzy mu bylo akvárium malé. Museli jsme mu pořídit větší terárium, silnější lampu, lepší výhřev. Každý měsíc nás stál víc a víc.

Pak se začal chovat jinak. Už to nebyl klidný tvoreček, ale něco mezi divokým zvířetem a domácím tyranem. Byl agresivní, útočil na ruce, když jsme se mu pokusili dát jídlo. Skočil synovi na rameno a bolestivě ho poškrábal. Když jsme ho pustili po bytě, snažil se vyšplhat na závěsy, strhával květináče a dělal nepořádek.

Mohlo by Vás zajímat:

Viki (39): Náš pes najednou začal škrábat na stěnu v obýváku. Když jsme ji rozbili, objevili jsme něco nečekaného

Málem jsme vyhořeli

Jednou v noci mě probudil podivný zvuk. Bylo to škrábání a jakési cvakání. Šel jsem do obýváku a zjistil, že terárium je prázdné. Leguán byl pryč. Rozsvítil jsem a začal ho hledat. Vylezl ze svého prostoru a někde se schoval. Hledali jsme ho celý den. Prohrabali jsme skříně, postele, za gaučem, ale nikde nic.

A pak, když jsem zapnul televizi, ozvala se rána. Světla zablikala a celý byt se ponořil do tmy. Vzápětí jsem ucítil spáleninu. Leguán zalezl do elektrické zásuvky. Nechápu, jak se tam dostal, ale podařilo se mu způsobit zkrat. Okamžitě jsme zavolali elektrikáře. „Ještě že jste si toho všimli. To jste klidně mohli vyhořet.“ Celý byt mohl shořet jen kvůli jedné „nenáročné ještěrce“.

O pár dní později jsme se ho zbavili. Syn byl smutný, ale i on pochopil, že takové zvíře není do bytu. Dodnes mi stačí pohled na zásuvku v obýváku, aby mi naskočila husí kůže. Nikdy bych nevěřil, že malá ještěrka může způsobit tolik problémů.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (60): Jednou v noci mě vyděsil oheň v našem domě. A pak přišlo něco, co mě šokovalo víc než samotný požár