Marek (40): Ve skříni jsem našel něco, co mi zničilo manželství. Kvůli dětem předstírám, že jsem silný a zvládnu to

Poslední týdny pro mě byly neuvěřitelně napjaté. Moje podezíravost rostla každým dnem. Jedno odpoledne, když byla moje manželka Hana ještě v práci a děti si hrály venku, jsem se rozhodl prohledat naše věci. Nechtěl jsem vyloženě slídit, ale něco mě k tomu nutilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (45): Manželka tajně utrácela naše úspory. Zvládla dokonce financovat i svého milence

Manželka někoho má

„Co to sakra je?“ zamumlal jsem zmateně. S roztřesenýma rukama jsem ze skříně vyndal krabičku, která byla schovaná úplně vespod. Byly v ní fotky. Ale jaké! Hana na nich vypadala šťastně po boku muže, kterého jsem nikdy v životě neviděl.

Cítil jsem, jak mi do hlavy stoupá krev. Měl jsem chuť hned vyrukovat na Hanu, zeptat se, o co jde, ale něco mě zadrželo. Potřeboval jsem si to nejdřív promyslet. Hlavou mi vířily otázky. Je možné, že jsem přehlížel nějaké signály? Mám s ní o tom mluvit rovnou, nebo raději počkat?

Než se Hana vrátila domů, snažil jsem se trochu uklidnit. Bavil jsem se s dětmi. „Tak co bylo ve škole? Neříkala máma něco o práci?“ zkoušel jsem to opatrně.

„Ne, tati, ale připadala mi smutná,“ odpověděl syn a pokrčil rameny.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (45): Dlouhá léta jsme jezdili na dovolenou do jednoho penzionu v Chorvatsku. Pak jsem zjistil, že manželka mi je nevěrná s číšníkem

Musel jsem se jí na to zeptat

Večer přišel dřív, než jsem čekal. Seděl jsem v obýváku, chtěl jsem se koukat na televizi, ale myšlenky mi utíkaly k tomu, co jsem našel. Hana dorazila pozdě, unavená, ale s úsměvem. Přinesla si z kuchyně hrnek čaje a usadila se vedle mě.

„Jaký jsi měl den?“ zeptala se.

„Hani...“ začal jsem, jenže mi došla slova. Věděl jsem ale, že to nemůžu odkládat.

„Co se děje?“ zeptala se ustaraně.

Zhluboka jsem se nadechl, abych si srovnal myšlenky. „Našel jsem něco... V naší skříni byly nějaké fotky. Můžeš mi to vysvětlit?“

Z obličeje se jí vytratila barva. „Není to tak, jak si myslíš...“

„Tak jak to je? Vysvětli mi to,“ naléhal jsem a snažil se nepodlehnout vzteku, který ve mně vřel.

„Marku, prosím, je to složité...“ začala, ale o žádné výmluvy jsem nestál.

„Tak mi pomoz to pochopit,“ řekl jsem ostřeji, než jsem plánoval.

„Nepodvedla jsem tě, jestli myslíš tohle. Jen... teď o tom nemůžu mluvit. Ne dnes...“

Mohlo by Vás zajímat:

Vojta (42): Během roku jsem musel skousnout dvě rány. První byl rozvod a druhou zjištění, kdo mi manželku odvedl

Její slova mě srazila na kolena

Hana se začala chovat odtažitě. Neměl jsem sílu to s ní rozebírat. Věděl jsem, že musím dávat pozor kvůli dětem, které nic netušily.

Jednou, když jsem byl doma, slyšel jsem ji telefonovat v kuchyni. Náhodou jsem zachytil kousek hovoru. Neposlouchal jsem úmyslně. Zarazilo mě, co říkala.

„Nevím, jak jim to říct. Děti mě budou nenávidět, když odejdu,“ pronesla hlasem plným nejistoty a bolesti.

Stál jsem na chodbě a cítil, že se mi podlamují kolena. Odejít? Kvůli komu? Vážně se tohle děje? Byl jsem zdrcený. Vešel jsem do obýváku. „Všechno jsem slyšel. Můžeš mi konečně říct, o co jde?“ pronesl jsem a snažil jsem se, aby se mi netřásl hlas.

Pohlédla na mě smutně. Její oči, kdysi tak živé, byly teď prázdné. „Nevím, Marku. Vážně nevím,“ řekla a já cítil, jak mě její slova ještě víc srážejí k zemi.

„Řekni mi pravdu, prosím,“ žádal jsem zoufale.

Hana se nadechla a začala mluvit. Její věty byly jako bodání nožem, každá mi ubližovala víc a víc. Přiznala, že něco cítí k nějakému Tomášovi. Nechtěla mi ublížit, ale nedokázala předstírat, že je vše v pořádku.

Poslouchal jsem a můj svět se pomalu hroutil. Byl jsem zoufalý, zrazený, nedokázal jsem to vstřebat. Musel jsem odejít. Potřeboval jsem čerstvý vzduch, protože ve vlastním domě jsem se cítil jako ve vězení...

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír (41): Manželka si našla milence. Když jsem jí zablokoval přístup k mému účtu, ten chlap zmizel

Věděl jsem, že je konec

Než jsem se vrátil, chvíli jsem zůstal stát na dvorku. Díval jsem se na náš dům, který byl svědkem tolika šťastných chvil, ale teď symbolizoval jen ztrátu. Nejsem typ, co se hned rozzuří a něco rozmlátí. Zuřil jsem, ale všechno držel v sobě. Nemohl jsem dětem ukázat, že se jejich táta hroutí. Možná jsem se jen snažil předstírat, že mě Hana nerozložila docela.

Když jsem se vrátil, děti mi běžely naproti s rozzářenými obličeji. Jejich nevinnost pro mě byla připomínkou, že musím zůstat silný. Nevnímaly, co se stalo, a já jim chtěl dát lásku a jistotu.

Hana na mě pohlédla se slzami v očích. „Marku, já...“ začala, ale zarazil jsem ji.

„Ať se stane cokoli, děti jsou na prvním místě. Nedělej jim to ještě těžší...“

Byl jsem plný hořkosti a lítosti, ale musel jsem zůstat silný. Musím se vyrovnat s minulostí a hledět do budoucnosti. Život nám nedává vždycky lehké volby, je jenom na nás, jak je ustojíme...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Honza (45): Manželka si našla o 25 let staršího milence. Prý má na ni víc času než já

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.