Marie bydlí v činžovním domě a jako každý v podobné situaci má spoustu sousedů, se kterými se sotva zná. Jeden z nich jí ale nedávno zazvonil u dveří s netradiční nabídkou.
Možná se to stalo i vám. Bydlíte v domě s více byty a tím pádem i sousedy. Někdo je milý, jiný se tváří jako kakabus, někdo působí nenápadně, další poněkud zvláštně. Každý jsme nějaký. Jenže situace, kdy se do vás některý ze sousedů zakouká, nemusí být jen romantická. Vyústit totiž může až v pozvánku na výstavu motorů!
Abych byla upřímná, na chlapy zrovna moc nejsem. Mám raději ženy, ale v poslední době mi vyhovuje single život. Nemyslím, že střídat partnery je něco skvělého, takže dávám přednost samotě. Jenže když si mé „osamělosti“ jednou všiml i soused Tonda z třetího patra, nastal takový sled událostí, jaký by jeden nevymyslel ani v nejšílenějším románu.
Soused ze třetího patra je trošku podivín
O sousedy v baráku se příliš nezajímám. Není o co. Všechno jsou to obyčejní lidé, kteří chodí buď do nějaké nezajímavé práce nebo už jsou v důchodu a věnují se vnoučatům či domácím pracím. Jediný, kdo se stereotypu vymyká, je Tonda z třetího patra. Mládenec, který ne a ne najít ženu. Říká se, že na každého někdo čeká, ale obávám se, že zrovna s ním by jen tak někdo nevydržel.
Tonda totiž trpí jakousi „křečkovací“ mánií, takže vše, co nějakým způsobem získá, pečlivě uchovává doma, přičemž slovem „vše“, myslím opravdu vše. Od starého nábytku po různé šaty, rádia nebo třeba i věci, které jiní lidé považují za odpadky. Prostě všechno. Zajímavé je pouze to, že z hlediska vzhledu byste do něj na první pohled takový „koníček“ neřekli. Zanedbaně nepůsobí a občas je s ním i řeč.
Soused mi zazvonil u dveří s nevšední nabídkou
Tondovi bude, jak jsem slyšela, zanedlouho šedesát a vyznává single život. Tedy, alespoň donedávna to tak vypadalo. Jenže pak přišla doslova studená sprcha. Byla neděle, zimní podvečer a u mého bytu se rozezněl zvonek. S otazníky, kdo by mohl zvonit, jsem se rozešla ke dveřím a zjistila, že za nimi stojí soused.
„Možná něco potřebuje,“ blesklo mi hlavou při otvírání dveří. Jenže ne. „Dobrý večer, chtěl jsem vás pozvat na výstavu motorů,“ vykoktal ze sebe zničehonic jako školák a já koukala, až mi oči málem vypadly. Proč výstava? A ještě k tomu o motorech? Nepochopila jsem a raději nahodila výmluvu. Tonda odešel do třetího patra a já ještě dlouho poté kroutila hlavou, jak ho něco podobného napadlo.
Soused mi přinesl dárek
Jenže to nebyl všem dnům konec. Tonda „akci“ nevzdal a za nějakou dobu stál u dveří zase, tentokráte s neuměle zabaleným dárkem. Tvrdil, že je pro mě. I přes opakované odmítnutí jsem krabičku nakonec přijala, vcelku napjatá, co by to mohlo být. „Snad ne kus motoru!“ smála jsem se.
Jenže to, co se v ní skutečně nacházelo, mi vyrazilo dech a já se začala chechtat na celé kolo. V neúhledném balíčku ležel sprej do bot se speciálním výtažkem proti zápachu nohou! Neodolala jsem a hned při prvním potkání udeřila na souseda dotazem, cože to mělo znamenat. Tonda mi však s naivním úsměvem odpověděl, že dárek dostávali v práci jako pozornost podniku a manželkám některých jeho kolegů se líbil. Myslela jsem, že omdlím a už naprosto chápala, proč je pořád ještě single.
Došlo mi, že má o mě zájem
Po pár větách pak došlo k přímé konfrontaci a Tonda konečně vyslovil důvod svého snažení, a sice že by o mě měl zájem. Než jsem stačila zareagovat a říci cosi o nemožnosti takového vztahu, doslova mě zasypal smutnými historkami, jak ho prý žádná nechce, až kdesi hluboko v mém srdci probudil lítost.
Ne, nezačala jsem s ním chodit. I já ho odmítla, ovšem s citem. Proto když se občas potkáme, nepřichází ke slovu vyhýbání se ani schovávání, ale celkem upřímné pobavení. Proč ne? Lidé by se měli umět vždy nějak domluvit, zvlášť, jde-li o sousedy. Přesto narovinu říkám, že více podobných „balících“ akcí už raději ne!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.