Petřina sousedka byla občas otravná, to nelze popřít. Petra jí měla plné zuby a skoro ji ani nepozdravila. Jenže pak jí ta paní „vytrhla trn z paty“ a od té doby je všechno jinak.
Boženku (67) odvedle jsem nesnášela od chvíle, kdy jsme se přestěhovali. Pořád na nás zvonila a na něco si stěžovala, bez ní by mi bylo v domě lépe. Pak mi ale pomohla ve chvíli, kdy jsem to nejvíc potřebovala.
Neustále na mě zvonila otravná sousedka
S manželem jsme se dostali do fáze, kdy bylo nezbytně nutné, abychom se od sebe na nějaký čas odstěhovali. Bohužel jsme už měli děti, kterým jsme tím trochu komplikovali život. Nicméně byly chápající a zdálo se, že jim změny nedělají potíže.
S Pavlem jsme se vídali jako rodina dost často a vypadalo to, že naše odloučení nebude mít dlouhého trvání. V novém bytě jsem byla s dětmi spokojená, až na naši sousedku. Denně na nás ťukala a žádala o méně hluku, což bylo vzhledem k ratolestem poměrně těžké. Prosila mě, abych po nás utírala zablácenou chodbu, aby náš pes na chodbě neštěkal a abych si dělala pořádek v botníku.
Měla jsem jí plné zuby, řešila jsem mnohem větší starosti, než rámus na chodbě nebo vysypané květináče na pavlači. Schválně jsem tu otravnou ženskou přestala zdravit už jen proto, že od mých dětí vyžadovala hlasité zdravení. Nesnáším, když mi je někdo vychovává.
Vzala jsem si prášek a zaspala návrat dětí
Bohužel se ukázalo, že můj muž se nehodlá vracet. Jen získával čas, abychom si všichni zvykli na odluku. Měl už totiž náhradu a já se po tom zjištění dočista hroutila. V noci jsem nespala, přes den jsem pak měla problémy v práci. Nestíhala jsem lítat kolem dětí, vyzvedávat je na kroužcích a dělat úkoly.
Často mě viděly doma s mokrým hadrem na hlavě a chodily kolem mě po špičkách. Jednou jsem si musela dát prášek na bolest hlavy, ale spletla jsem si ho s lékem na spaní. Usnula jsem jako dřevo a neslyšela zvonek ani bouchání. Kluci přišli z družiny a nemohli se dostat domů.
Probudila jsem se zmatená někdy před půlnocí a začala okamžitě panikařit, volat Pavlovi a běhat po domě. Teprve pak jsem si všimla malého lístku na dveřích od bytu. Děti byly u naší neoblíbené sousedky. Hned jsem se tam vydala a nepřestávala se omlouvat. Ti dva spali na rozkládacím gauči jako andílci.
Daly jsme se do řeči a moc mi to pomohlo
Vrásčitá sousedka mi sdělila, co měli k večeři, do kolika hodin se společně dívali na pohádky a že můžou děcka zůstat do rána. Pak mi udělala grog a vyslechla si moje trápení. Řekla mi, že chlapi jsou občas verbež, ale občas můžeme narazit na výjimku. Vyprávěla mi o svém osudu, který byl jako námět na seriál.
Slíbila mi, že mi děti kdykoliv pohlídá. Najednou mi bylo strašlivě trapně, že jsem na ni byla předtím nepříjemná a nezdravila ji. Omluvila jsem se a ona mávla rukou. Že prý chápe, s takovou otravnou babou by taky nevycházela nejlépe.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.